Článek
Je potěšitelné, že se autoři neuchýlili k nejjednodušší formě vyjádření, prvoplánové hře na efekt. Na výstavě nejsou přeostřené a počítačovými programy vybarvené podobizny hvězd hudebního šoubyznysu, autoři jdou odlišnou cestou. Cestou symbolu, náznaku a nenápadné zkratky. Výslednému vizuálnímu dojmu pak také zásadně prospívá skutečnost, že řada z nich vsadila na černobílou fotografii.
Vsadila na ni i vítězka Eva Stanovská. Její černobílé snímky mají archaickou poetiku, vytvořenou hrubší zrnitostí a jemnou zamžeností. Ruce, které rozeznívají struny violy, jsou zasazené do indiferentního, jakoby rozostřeného prostředí.
Martina Berini naopak nabídla konkrétní momentku z hudebního festivalu. Je na ní pódium i fanoušci, ale tuto v podstatě běžnou kompozici ozvláštňuje zlatavé sluneční světlo.
Fantazie je hlavní devízou, většina vystavených fotografií na ní staví.
Marie Vojkovská se dívá na hudební dění z perspektivy fanouška přilepeného hlavou ke hraně pódia. V zorném poli tak zůstaly pouze nohy zúčastněných muzikantů, stočené kabely a kytarové krabičky. Jak hudebníci vypadají, ponechává na fantazii toho, kdo na její snímky hledí.
Fantazie je hlavní devízou, většina vystavených fotografií na ní staví. Je to jediná možnost, jak abstraktní pojem hudby vyjádřit obrazem. U některých snímků je atmosféra načrtnuta tak sugestivně, že návštěvník podvědomě slyší tóny nástrojů či vokál zpěváka. To je ostatně možná to nejzásadnější, co by měla vystavená díla evokovat.
| Fotouniverziáda 2014: Pod vlivem hudby |
|---|
| Galerie Nahoře, České Budějovice |