Tehdy patřila k naprosté špičce české rockové scény. Vydala dvě alba, co do popularity se rovnala slovutné Lucii a ještě k tomu prokazovala, že jí instrumentální hravost a um nejsou cizí. Z dnešního pohledu byly její písničky pro mainstream poměrně těžké, hlavně na instrumentální prezentaci. Tehdy ale fungovaly skvěle a Nová Růže vyprodávala kluby i sály.

Comebackový koncert v Roxy ukázal, že řada z tehdejších písní přežila dobu. Pravda, některé to nedokázaly a vyzněly poněkud archaicky, většina ale prokázala nápaditou melodičnost a kupodivu i nadčasovost v textech, zvláště šlo-li o politický a společenský pohled na svět. Písně Kariéra, Antisovět, Tajnej plán, Anděl fantazie, Kebule či přídavková Rocková tráva mohou směle usilovat o přízeň mladších diváků a existuje pravděpodobnost, že na ni dosáhnou.

Nová Růže hrála v Roxy s obrovským nasazením a chutí. Jestliže muzikanti pravili před vystoupením, že by si rádi melodiky a aranžérské hravosti užili, pak se to rozhodně stalo. Bylo to ostatně patrné na první pohled, ačkoli bubenické sólo Františka Höniga mohlo být klidně kratší, protože tahle věc je na současné hudební scéně už přece jenom přežitkem.

Klávesista Ota Balage v Roxy.

Klávesista Ota Balage v Roxy.

FOTO: ČTK

Přesto nicméně stálo za to odhalovat muzikantský kumšt členů kapely. Stojí v něm vedle sebe popová melodika klávesisty a zpěváka Oty Balageho, punková údernost a energie Viléma Čoka, klasický rockový styl kytaristy Petra Roškaňuka a bubenická magie Františka Hóniga. Výsledkem je crossover, tedy mix stylů, který v konečné fázi vytváří originální hudební řeč Nové Růže.

Je zřejmé, že po úspěšném koncertu v Roxy bude možné tuhle čtveřici na českých pódiích vídat i příští rok. Nová Růže totiž prokázala schopnost kvést, a to vůbec není špatná zpráva.

Nová Růže
Roxy, Praha, 18. prosince

Celkové hodnocení: 75%