V září zemřel Petr Skoumal, který se na albu Kolej Yesterday autorsky spolupodílel. Jak důležitou součástí tvůrčího týmu byl?

Patřil mezi čtyři klíčové lidi. Ladislav Kantor to celé spojení vymyslel, Honza Hrubý byl duší nově sestavené kapely a hlavním aranžérem, Pavel Šrut hlavním autorem textů a Petr Skoumal skladatel, který ač má na albu pouze tři písničky, jeho duch je na něm hodně cítit. Mimo jiné jsem se od něho učil civilnímu zpívání.

Měl jste nějakou pěveckou manýru?

Zpívat jsem kdysi začínal tak, že jsem se snažil napodobovat černé bluesmany. Chvíli trvalo, než jsem pochopil, že to není možné, a ačkoli mě to tenkrát proslavilo, bezpochyby to byla určitá manýra. Potom jsem se začal učit zpívat česky, což byl další problém. Můj projev byl příliš silový, snažil jsem se prodat výraz, kterým jsem byl obdařený. Při nahrávání písničky Koleje Yesterday jsem ale byl postaven před nutnost změnit projev. Musel jsem se zbavit všeho, co byla manýra, a právě v tom mi Petr pomohl. A učil jsem se od něho do poslední chvíle, tedy ještě před dvěma lety při natáčení alba Sto roků na cestě. Seděl tenkrát ve studiu a radil mi, kde mám s hlasem ubrat a kde naopak přidat. Jeho smrt je pro mě svým způsobem uzavřením jedné mé životní etapy. Uvědomit si, že další písničky od něho už nedostanu, nebylo příjemné.

Jaký Petr Skoumal z vašeho pohledu byl?

Byl to vzdělaný džentlmen, který když někam přišel, bylo vidět, že je to někdo. Vždycky jsem strašně obdivoval jeho písničky pro děti. Nejenom proto, že jsou krásné a tak úžasně napsané, že jsem si vždycky říkal, jak je možné, že nenapadly mě. Především ale proto, že na svých dětských divadelních představeních byl schopen s dětmi hovořit jako rovný s rovným. To je málokdy vidět. Zatímco ve většině televizních projektů moderátoři i herci na děti šišlají a pitvoří se, on s nimi mluvil normálně a ony mu rozuměly. Zajímavé je, že v osmdesátých letech Petr nepsal písničky pro konkrétní interprety. Natočil demosnímky, protože v notách písně nikdy nezapisoval, a my se o ně podělili. Teprve na mých porevolučních deskách jsou skladby, které složil přímo pro mě.

Z čeho jste měl při natáčení Koleje Yesterday největší obavy?

Vlastně jenom z toho, jestli budu schopen zpívat věrohodně. A také z toho, co všechno neprojde u cenzorů.

A co neprošlo?

Kvůli anglickému slovu se Kolej Yesterday musela nějakou dobu jmenovat Kolej Y. Když jsme měli v pražském Branickém divadle v roce 1983 premiéru stejnojmenného koncertního programu, tedy těsně předtím, než jsme začali točit album, existovaly plakáty s tímto nápisem. Potom se to záhadným způsobem zlomilo a později se dokonce začaly vést diskuse, jestli je Kolej Yesterday angažovaná píseň. Zpívá se v ní totiž o výbuchu a vznikla přitom dva roky předtím, než na Ukrajině bouchl Černobyl.

Text Pavla Šruta prostě najednou dostal po dvou letech další smysl a nový rozměr. Na druhou stranu se vedly debaty i o tom, jestli v té skladbě nejsou moc uvolněné mravy. Jinak se desce cenzura kupodivu vyhnula. Na dalším albu Nic ve zlým, nic v dobrým už to bylo drsnější. Dvě skladby Vladimíra Merty jsme museli vyhodit, protože měl zákaz vystupovat. V dalším roce jsme je ale už mohli vydat jako singl, protože jeho zákaz skončil.

Z kolika skladeb jste na Kolej Yesterday vybírali?

Bylo jich víc než těch jedenáct, které na ní jsou. Některé jsem použil na další desky, jiné jsme nepoužili.

Souhlasíte s tím, že to album je jedno z nejzásadnějších v historii českého rocku?

Takovou věc necítíte, když na ní pracujete. Věděli jsme ale, že je to dobré album, a věřili jsme v úspěch. Dnes si tudíž, možná trochu neskromně, myslím, že to zásadní album bylo. Pro mě, a jak se ukazuje na koncertech, i pro nejméně celou jednu generaci.

Měl jste na desce po natočení favorizovanou písničku?

Já ne. Ladislav Kantor ale tvrdil, že klíčová je Kolej Yesterday, a proto se tak musí jmenovat celá deska. Byl to on, kdo ten název prosadil. Mně se ta písnička líbila, když jsem ji slyšel poprvé, byla pro mě naprostým zjevením, ale bral jsem ji jako jednu část celku.

Jsou na tomto albu vaše největší hity?

Že z téhle desky pocházejí vedle Koleje Yesterday i mé další hity, je jasné i podle toho, že jsou to věci, které dodnes hrají rádia. Dokonce mnohem víc, než tehdy, kdy existovalo rádio jediné a pro jistotu je nehrálo, aby se nemuselo řešit, jestli je Kolej Yesterday píseň angažovaná, nebo protistátní. Něco z toho najdou posluchači i v bookletu reedice. Bohužel se dnes prakticky téměř nehrají mé novější věci, které jsou podle mě stejně dobré, možná i lepší. Rádia však pořád hrají jen Blues o spolykaných slovech, Bitvu o Karlův most a Kolej Yesterday. Inu – je jiná doba. Ale vlastně jsem moc rád, že je hrají. Jsem na to i trochu pyšný.

Vydáte ještě své další sólové album?

Ptá se mě na to každý, ale já nevím. Mám doma ještě jednu písničku Petra Skoumala a jednu nepoužitou svou, ale jestli je to zárodek nové desky, to nejsem schopen říct. Uvidíme.