Pro BBC Radio 3 jste řekl, že slovo, které nejlépe vystihuje váš vztah k hudbě, je hiraeth. Co znamená?

Je to velšský výraz, který nemá přesný překlad do angličtiny. Znamená velmi hlubokou touhu. Může to být touha po člověku nebo místě, v každém případě je to velmi hluboký pocit, který lidé mohou prožívat. Portugalci mají podobný výraz saudade, který se pojí k jejich tradiční hudbě fado.

Server Jazz de Gama v recenzi na vaše loňské album A Passionate Landscape napsal, že vaše hudba zpívá, i když vy nezpíváte. O čem by vaše hudba vypovídala, kdyby měla texty?

Čerpám mnoho inspirace z krajiny svého domova, z Walesu. Je tam nádherně, samé řeky a zeleň. Zpíval bych o velšské krajině. Zároveň ale hodně cestuji, a tak mě inspirují lidé a místa, které potkávám. Má hudba je ve Walesu zakořeněná, ale ovlivnění ostatním světem je u mě natolik silné, že ho nelze pominout.

Wales a jeho atmosféra jsou v centru mé tvorby, kolem toho jsou ovšem všechny mé cesty. Díky nim cítím, že jsme všichni spojeni. Mám pocit, že kulturní a jazykové rozdíly mezi námi nejsou ve skutečnosti tak silné, jak se zdají být. Všichni jsme lidské bytosti. Je v tom humanita, provázanost. O tom všem bych zpíval.

Vystupujete jako sólový hráč, spolupracujete s muzikanty po celém světě, hrajete s orchestry. Jaká z těch poloh je vám nejbližší?

V nejrůznějších projektech a kapelách jsem hrál vždy, je to pro mě přirozené. Sólové koncertování je pro mě novější záležitost, i když už také trvá přes deset let. Hrát sám je vždy velká výzva, bývám z toho nervózní. Ale baví mě to, protože ten prožitek je úplně odlišný, než když kolem sebe máte celou kapelu. Ale nemohl bych si vybrat jen jedno, vzájemně se to dobře doplňuje.

Co zahrajete na zahajovacím koncertu festivalu Kytara napříč žánry?

Část bude tradiční keltská hudba z Walesu. Něco z toho budou mé vlastní skladby ovlivněné keltskou muzikou. Zazní i hudba inspirovaná Balkánem, Skandinávií a dalšími částmi světa. Občas na koncertech zazpívám lidovou velšskou skladbu, aby lidé slyšeli tu řeč. A moc rád hraji skladby svých přátel muzikantů. Bude to tedy, jak říkají Francouzi, mélange.

Který z muzikantů, s nimiž jste se setkal, ovlivnil nejvíce váš vztah k hudbě?

Nejzásadněji brazilský muzikant Egberto Gismonte. Měl jsem štěstí, že jsem jeho hudbu slyšel, když mi bylo kolem dvaceti, což už je dávno pryč. Uvědomil jsem si díky němu, že člověk musí mimo jiné čerpat z muziky země, ze které pochází. Není dobré zabývat se jen hudbou odjinud, je třeba najít souvislosti, napojení.

Čemu se nyní nejvíc věnujete?

Za pár týdnů odstartuju velký projekt se dvěma dalšími keltskými kytaristy. Kromě mě je to hudebník ze Skotska a jeden z Brittany, což je keltský region na severozápadu Francie. Vytvořili jsme trio, abychom ještě více prozkoumali keltskou hudbu. Čekají nás společné koncerty ve Walesu.