Benátské bienále je prestižní a nejstarší světová přehlídka výtvarného umění. Její 56. ročník se bude konat od 9. května do 22. listopadu příštího roku.

Sám autor nechce o přesné podobě projektu příliš mluvit, řekl jen, že konečná podoba teprve vykrystalizuje během práce. „Důležitá je pro mě určitá živost vznikání projektu,” řekl. Dodal, že vítězství v soutěži bere jako „výzvu a šanci po x letech představit něco, co má význam a smysl i mimo kontext českého území”. Kromě historičky umění Rusnákové, která byla krátce i ředitelkou Sbírky moderního a současného umění NG, na přípravě projektu s Davidem pracoval i sociolog Jiří Přibáň.

„Projekt Jiřího Davida a Kataríny Rusnákové je velmi komplexní, reflektuje svět, ve kterém žijeme. Jako jediný je site specific, určený jen pro ten pavilon, reflektuje jeho prostor a pracuje s ním,” uvedl Budak. „Práce uvádí do kontextu a hledá nový smysl děl z české historie, staví most mezi individuálním a kolektivním a lokálním a mezinárodním. Je poetický a zároveň politický,” řekl.

Konfrontace s Muchou

David nechává pavilon téměř prázdný, až na zadní stěně je zmíněné dílo, z pohledu diváka stojícího ve vstupu je však zcela zakryto panelem. Ten je opět z pohledu diváka celý bílý, z jeho druhé strany pak bude Davidovo dílo konfrontující se s Muchovým obrazem. Apoteóza je posledním dílem Slovanské epopeje, vznikla v roce 1926 a měla být zastřešením celé ságy, zobrazující vizi slovanského triumfu jako příklad pro celé lidstvo. Mezi slovanskými hrdiny jsou i vojáci první světové války. Hlavní postavou obrazu je muž s rozevřenou náručí, jenž zosobňuje útrapy, které museli Slované snášet během staletí, ale také naději pro novou republiku.

Přestože autor zatím nechce práci interpretovat, členové komise naznačují různé interpretace a souvislosti – s blížícím se stým výročím vzniku Československa, letošním výročím začátku první světové války, současného válečného konfliktu na Ukrajině. Zajímavá je i samotná konfrontace Muchova díla, které již v době vzniku bylo kritiky považováno za anachronismus, a domem, který vznikl ve stejné době, ale patřil k soudobé progresivní architektuře.

Politika neprvoplánově

„Reflektuje problém paměti – kulturní, historický, kolektivní. Vyvolává otázky, které souvisejí s konstruováním pojmů lid či vlast, pracuje s časovou osou téměř sta let od vzniku díla a bude klást otázky divákům, co fenomén slovanství znamenal v minulosti a jak se na něj nahlíží dnes, kdy se lokální s globálním prolíná,” uvedla Rusnáková. Doplnila, že v díle Jiřího Davida bylo vždy přítomné politikum, nikdy ale nebylo vizualizované jednoduchými prvoplánovými metaforami.

Soutěž na projekt pro Benátky byla vyhlášena v dubnu, kdy byla zveřejněna i hodnotící komise. Jiří Fajt se ujal funkce ředitele NG 1. července a uzávěrku prodloužil do 8. září; v komisi z jeho podnětu zasedli i zahraniční odborníci a její složení utajil. Předsedala jí Marta Giliová, ředitelka pařížské galerie Jeu de Paume, a zasedli v ní vedle Budaka také kurátor vídeňského MUMOK Rainer Fuchs, ředitelka Slovenské národní galerie Alexandra Kusá, rektor AVU Tomáš Vaněk, umělec Zbyněk Baladrán, vítěz předchozí soutěže, Petr Svojanovský z ministerstva kultury, historička umění Marie Klimešová a děkan Fakulty umění a designu UJEP Michal Koleček. Komisi zaujaly i projekty Stanislava Kolíbala, Ladislavy Gažiové, Magdaleny Jetelové a Krištofa Kintery.