Na zmíněné album nechal své příznivce čekat šest let. Během nich on sám vyčkával na impuls, pobídku k tomu, že o jeho písně je stále zájem a že dostane možnost napsat lepší, než byly například Na kolena nebo Malagelo. U příležitosti svých šedesátých narozenin tu možnost dostal, a tak vznikla deska, která rozhodně patří k nejlepším a nejvyrovnanějším, které kdy natočil.

Vůbec nevadí, že na ní není takzvaný hit na první poslech. Pokud totiž písničky dostanou prostor, dokáží se pěkně vmísit do paměti a působit tam příjemnou náladu i pocit. Pro Elišku, Jindy, Pod čepicí či Všude je ráj, to jsou skladby, které nejsou vtíravé, mají v sobě pozitivní náboj a ve druhém sledu i potřebnou melodickou přilnavost.

Přitom nijak výrazně nevyčnívají nad ostatní. Tucet skladeb na albu je vyrovnaný, a přispívá k tomu jak pěvecký výraz Ivana Hlase, tak i velmi pečlivá práce celé jeho kapely, dobré instrumentální výkony, které zůstávají ve službách písniček jako celku, byť by kytarista Norbi Kovács i violoncellista Jaroslav Nejezchleba některé své pasáže mohli klidně považovat za velmi dobré, tudíž bezmála sólové.

Obal alba Vítr ve vlasech.

Obal alba Vítr ve vlasech

FOTO: Warner Music

Z celého alba je cítit životní zkušenost. Hlas zpívá o lásce a vztazích, o svých náladách a láskách k lidem i místům. V textech přitom volí slova, která naprosto korespondují s hudební atmosférou skladeb a nemají nejmenší tendenci rušit nějakými neobratnostmi.

Vítr ve vlasech je album, které si zaslouží pozornost. Zastihlo Hlase a jeho spoluhráče jako osobnosti, které výborně ovládají svou práci, ale přitom dokáží posloužit písničkám jako takovým.

Revoluci od téhle desky ostatně jistě nikdo nečekal.

Ivan Hlas: Vítr ve vlasech
Warner Music, 47:59

Celkové hodnocení: 70%