Oprašování kdysi nadějné autorky, po válce ale už jen funkcionářky s výhodným členstvím v KSČ, začal v Jihočeském divadle, kde nastudoval její Advent. Vlčí jámu natočil v roce 1957 Jiří Weiss s Jiřinou Šejbalovou v roli měštky Evy, s Janou Brejchovou stvořenou pro úlohu sirotka na rozhraní dětství a ženství, adoptovaného manžely Rýdlovými, a s Miroslavem Doležalem coby pánem domu z vyšší moravské společnosti.

Možná kdyby se režisér filmem inspiroval, nedopadl by jeho pražský opus tak přeexponovaně – zejména ve výkladu nemocné a nakonec v bolesti už zcela pomatené Evy. A také nesourodě s realistickou předlohou. Respekt k ní ocenilo několik kritiků, proto tolik očekávání před premiérou Vlčí jámy.

Jenomže Helena Čermáková, kterou si Františák pro hlavní roli stárnoucí, umanutě autoritativní a lidsky nesnesitelné Evy přivedl ze Zlína, byla režisérem vedena místy až ke zcela kontraproduktivní herecké expresi. Že ji její manžel Robert Rýdl (Jan Vondráček) nezabil už po expozici, je zázrak.

Stejně tak málo mohla projevit herecký talent ostravská akvizice Veronika Lazorčáková, držená pro změnu zbytečně na opratích s ohledem na dozrání k samostatným rozhodnutím jít po prvních nerovných milostných vzplanutích ke starším pánům životem samostatně.

Františákova Vlčí jáma zůstala přehluboko za jeho Adventem.

Služebné a hospodyně Petronila (Marie Turková), Martina (Klára Sedláčková-Oltová) a Karolina (Naďa Vicenová) jsou jen stafáží, stejně jako v pokračující chorobě Kláře se zjevující figurky zesnulých manželů (Martin Matejka, Tomáš Turek).

Zcela mimochodným ornamentem je vana, ve které se většina postav inscenace několikrát vymáchá. Nejsou to lázně očistné, dramatické ani erotické, jen efektní a zbytečné. Františákova Vlčí jáma zůstala přehluboko za jeho Adventem.

Martin Františák: Vlčí jáma 
Režie: Martin Františák, dramaturgie: Marta Ljubková, Štěpán Otčenášek. Česká premiéra 9. září v Divadle v Dlouhé Praha.

Hodnocení 60 %