e jím Antonín Oth (ročník 1933), brněnský rodák, který se sklem zabývá už od svých učednických let.

Oth začínal jako brusič skla ve sklárnách Moser v Karlových Varech, později pracoval v Novém Boru. Spolupracoval s předními osobnostmi českého sklářského výtvarnictví, jeho rukama prošly v závěrečné úpravě i mnohé exponáty pro výstavu Expo 58 v Bruselu, která se stala triumfem českého skla.

Až po řemeslné průpravě se Oth v sedmadvaceti přihlásil na Vysokou školu umělecko-průmyslovou v Praze, kde v šedesátých letech studoval u Stanislava Libenského. Jiný významný sklářský výtvarník, Václav Cigler, si ho vybral za svého asistenta v Bratislavě.

Tato životní geneze je patrná i na výstavě. Othova tvorba má základ v solidním řemesle, sklu jako materiálu dokonale rozumí a tváří v tvář silným osobnostem se vždy snažil nikoli o nápodobu, ale o vlastní cestu. Forma u něj má komorní rozměry, je to nepompézní umění, skromné, které diváka nutí k objevování skrytého půvabu.

Základem je vždy skleněná surovina a její téměř nekonečné broušení a ohlazování. Zrod díla je naprosto intuitivní, mnohé z nápadů vznikají až při práci a bez předběžné přípravy.

Brněnská bilance je zajímavá ještě z jednoho hlediska. Instalaci prováděla Markéta Othová, dcera Antonína Otha, výtvarnice, držitelka Chalupeckého ceny, která je mediálně slavnější než její otec. S citem se pokusila přiblížit jeho tvorbu.

Emotivně také v textech popisuje jeho pracovní metodu: „Mnoho hodin drží v rukou těžkou skleněnou kouli, namáčí ji a hladí, jemně opracovává. Brus přitom vydává strašný kvílivý zvuk. Nesourodost jemného výsledku s tak mučivým procesem je nápadná. Stejně jako v dnešní době nezvykle zdlouhavý a pracný způsob opracovávání.“

Othová pro instalaci zvolila minimalistické řešení, které se všem nemusí líbit, ale docela zdařile objevuje podstatu a charakter Othova umění. Sklo také dostává majestátní gotickou kulisu královské kaple. A protože vitráže do jejích oken dělal Stanislav Libenský, využila Othová příležitosti k dialogu bývalého žáka a bývalého učitele.

Osamocené zrcadlo

Méně znamená někdy více. V jednom ze tří sálů najdeme pouze jediný exponát – nádherné broušené zrcadlo. O to více ho však oceníme jako mimořádné dílo a lépe pochopíme, že umělce vždy zajímal dialog mezi užitým sklem k běžnému použití a volnou ateliérovou tvorbou.

Do rodného Brna se Antonín Oth s výstavou vrací po více než třiceti letech. Poprvé tam vystavoval v Domě pánů z Kunštátu v roce 1983 společně se svou ženou Miladou, která se zabývá sochařstvím a tvorbou medailí.

Antonín Oth – sklo Královská kaple hradu Špilberk
Brno, do 7. září, denně kromě pondělí 10–18 hodin

Celkové hodnocení: 75 %