Letos se dramaturgie festivalu vrátila do zajetých kolejí a vsadila na zajímavé kapely z domácí scény. Po zahřívacím úvodu, kdy se dostaly ke slovu možná budoucí esa, došlo na pozoruhodné koncerty skupin a zpěváků, kteří do dění na domácí poprockové scéně promlouvají velmi razantně.

Znamenitý byl Petr Bende. Nejenže opět potvrdil, jak příjemnou barvu hlasu má, jak dobře s ním nakládá a jak výborný je zpěvák. Během vystoupení musel čelit výpadkům techniky, a díky tomu odhalil své další schopnosti.

Když nastal elektrický výpadek a službu vypověděly i odposlechové monitory, hrála jeho kapela unplugged a on zpíval takříkajíc „nasucho“. Během následujících minut si stačil zahrát sólo na bicí a jako bluesman hrál i na foukací harmoniku.

Největšího ohlasu se nicméně dostalo skupině Divokej Bill. Písničky z celé šestnáctileté historie kapely zpívali diváci s ní, muzikanti na pódiu trochu experimentovali, bavili sebe i diváky, a protože Vypsaná fixa, která měla hrát po ní, přijela později, přidávala k naprosté spokojenosti většiny diváků.

Vypsaná fixa se zpozdila proto, že cestou do Šternberku srazila srnku. Přijela s pochroumaným vozem a bez poznávací značky, která při srážce zmizela.

Přestože je v sestavě zpět baskytarista Mejn, jenž v lednu z osobních důvodů odešel, ale před měsícem se vrátil, vypadalo to, jako by nehoda kapelu poznamenala. Kamsi se tentokrát vytratila její dravost a energičnost, patrná byla i únava hlasivek zpěváka Márdiho.

A tak se role hvězd noblesně ujali Support Lesbiens, kteří druhým rokem působí v nové sestavě a naživo přehrávají písničky starší, jimž skvěle sekundují novými, s nápadným melodickým potenciálem. Jako by se zvuk pětice odlehčil, i díky zpěvákovi Urbánkovi je příjemný, nenásilně poprockový a barevný.

Ve Šternberku se většina vystoupení povedla. Ať už jde o koncerty skupin Fleret, Francis’ Drake, The Again, Ancient Desire, nebo Ezyway s talentovaným zpěvákem Ezdrášem Hýblem.

Přišly tři tisíce diváků a kromě dvacetiminutové průtrže se nikdo na počasí hněvat nemohl.