Předpokládám, že za názvem kapely je slavná písnička Black Sabbath nazvaná Paranoid. Inspiruje vás hudba sedmdesátých let, kdy ta skladba vznikla?

Přesně tak. Chodil jsem do deváté třídy základní školy, když jsme se spolužákem Ondrejem založili kapelu a dali jí název The Paranoid. Milovali jsme Black Sabbath, Led Zeppelin, Deep Purple a podobné kapely.

Vaše generace měla kolem roku 2000 přece jiné oblíbence. Jak to, že jste jako teenager měl rád klasický hard rock?

K rockové hudbě jsem se dostal přes starší alba Metalliky. Muzika sedmdesátých let mě ale brzy nadchla také, a když kapela vznikla, učili jsme se na starých písničkách Tublatanky, Black Sabbath a samozřejmě Metalliky. Myslel jsem si, že tak budeme hrát vždycky. Časem se to ale změnilo. V době naší puberty se totiž začaly prosazovat kapely Limp Bizkit, Korn, Linkin Park a další reprezentanti takzvaného nu-metalu. Byl to silný vliv, a protože šlo o nový trend, podepsalo se to i na tvorbě The Paranoid.

Kdy jste přijali za své, že hraní v kapele má smysl a vy se mu budete věnovat vážně?

Pochopili jsme to po vydání druhého alba Dva svety v roce 2012. Už po debutu Posledný nádych v roce 2010 byly náznaky, že se naše hudba líbí. Po druhé desce ale následovalo turné, na které chodilo mnohem víc lidí, a my si řekli, že to má smysl. Je úžasný pocit, když muzikant hraje písničku, kterou složil, v neznámém městě na druhém konci své země lidem, z nichž ani jednoho nezná. Dnes už koncertujeme i v České republice a jsme nadšeni z toho, že lidé naše písničky znají. Je to super.

Proč se vaše nové album jmenuje Sedem?

Číslo sedm se kolem nás neustále motalo. V lednu jsme byli v polovině nahrávání a pořád jsme ještě nevěděli, jak ho pojmenujeme. Pak přišlo točit vokály sedm holek a sedm kluků. My natáčeli čtrnáct písniček, což je dvakrát sedm, na turné jsme naplánovali sedm koncertů na Slovensku a sedm v Čechách, a když jsme dělali obal desky, zaujal nás až sedmý grafický návrh.

Pátral jsem samozřejmě po tom, co sedmička vyjadřuje. Je to šťastné a magické číslo. Současně je to nový začátek. No a my máme od loňska nového člena, bubeníka Miloše Zaujece. Jiný název jsme prostě zvolit nemohli.

V dnešní době je to tak, že většina kapel ustupuje od nahrávání alb a natáčí jednotlivé písničky, které pak distribuuje po internetu. Proč jste natočili celé album?

Máme to rádi, a moc by nás potěšilo, kdyby se vrátila doba, kdy kapely budou zase nahrávat alba, tedy celky s příběhem, náladou, voňavým obalem a více písničkami. Poslech cédéčka na dobrých reprobednách je navíc mnohem kvalitnější než poslech z počítače ve formátu mp3. Bohužel si dnes album koupí jenom skalní příznivci, kteří kapelu chtějí podpořit. Moc si toho vážíme. Současný stav prodeje písniček a desek ale samozřejmě respektujeme.