RECENZE: Ed Sheeran umí napsat promyšlené a nekomplikované písně

Není divu, že jeho druhé album X patří k nejočekávanějším počinům roku. Sheeran už prokázal, že je umělec, který umí vytvořit patřičnou náladu pouze svým zpěvem. Hudební doprovod by leckdy vůbec nepotřeboval. Má prostý, čistý a výrazově velmi univerzální hlas. Na tom ostatně stojí celé nové album.

Otevírá je skoro minimalisticky, jako folkař s komorním doprovodem akustické kytary (k této poloze se průběžně vrací). Postupně ale výrazový rejstřík rozevře a s přirozeností nabídne funky s tepající rytmikou, falzetový zpěv, dotýká se r’n’b, písničkářského reggae a také rapuje.

Na jeho novém albu je pozoruhodné, že každá skladba je trochu jiná. Jestliže měl singl Sing, jedna z nejlépe napsaných písniček počinu, upozornit na to, že Sheeran je univerzální zpěvák i autor, pak rozhodně není typickým žánrovým vzorkem z alba. Ten v podstatě neexistuje.

Sheeran má však rozhodně schopnost psát nekomplikované písně. On a jeho autorský tým je vkusně zaranžovali a dali jim přehlednou strukturu. Úspěšně při tom pracovali s dynamikou, přičemž často rádi vystupují až k monumentálnímu zvuku, vždy samozřejmě s ohledem na hudební arzenál, který je v dané skladbě k dispozici.

Mladý Brit věří v pop spojený s folkovou podstatou. Na albu X roztáhl kompoziční křídla, přitom nedopustil experiment. Všechny kroky má pod kontrolou, ať už jde jakýmkoli stylovým směrem.