Pocházíte z New Yorku. Má atmosféra toho města vliv na vaši hudbu?

Určitě má. Osobně jsem se ale do New Yorku přestěhoval asi před sedmi lety. Zároveň rádi nahráváme na jiných místech. Máme totiž pocit, že pro kapelu je prospěšné občas z města odjet. Probouzí to naši kreativitu. Když nám město začne působit klaustrofobii a začneme z něj šílet, potřebujeme změnit vzduch, abychom to mohli reflektovat a v klidu se soustředit. Přímo ve městě se mi tvoří poměrně obtížně.

Které ze světových měst jste si oblíbili?

Rád se potuluji po Lisabonu, je to jedno z mých nejoblíbenějších měst. Přestože má silnou historii, nepřetéká turisty a je tam krásně. Pro nás Američany je vždy zajímavé navštěvovat místa, kde člověk vnímá uplynulá staletí. V New Yorku nic moc starého nenajdete, Lisabon je ale jedinečný. Můžeme jet třeba do Paříže, ale musíme počítat s tím, že se o město budeme muset dělit s ostatními turisty, kteří přijeli ze stejného důvodu. A že jich tam je požehnaně.

Je těžké si na festivalech publikum získat?

Ano. Přiznávám, že kvůli tomu trochu upravujeme náš obvyklý program, aby byl po celou dobu energičtější. Nesmíme ztratit zájem publika. V klubech si dovolujeme klidnější pasáže a tiché momenty. Na festivalech to ale moc nefunguje.

Zato je to velká zábava. Myslím, že je tam mnoho lidí, pro které je to jedna z mála příležitostí v roce, kdy si odpočinou od běžného života. Jdou a sdílejí radost z hudby, zablbnou si. Chceme tam pro tyhle lidi být a podílet se na jejich zábavě.

Na festivalu Open of Surfing v Kalifornii na vás diváci v roce 2011 házeli boty. Co se tenkrát stalo?

Náš kytarista James je vyzval, aby k nám hodili své boty. Byl v té chvíli tak nabuzený, že nepřemýšlel, jaké to ve skutečnosti bude. Nebyl to pěkný pocit. Žádná z bot mě netrefila, ale trochu jsem se bál. Je zajímavé vidět, jak funguje mentalita davu. Lidé začali prostě házet boty a nikdo nepřemýšlel o tom, že může někoho praštit do hlavy. Jsem rád, že se nic nestalo a nemuseli jsme přerušit koncert.

Dívali jsme se pak na videa z různých koncertů, během kterých se publikum tak rozdivočilo, že bylo nutné přestat hrát. Je šílené, jak se lidi začnou chovat, když v tak velkém davu ztratí zábrany.

Jaké jsou naopak vaše nejhezčí festivalové vzpomínky

Krásné byly začátky, kdy jsme přijeli do Evropy na festivaly poprvé. Bylo to v době, kdy jsme se začali trochu etablovat a neměli jsme vůbec představu, kolik lidí na nás může přijít.

A moc se těšíme na tohle léto, kdy se na evropské festivaly po delší době vracíme. Vaše festivaly jsou jiné. Mám pocit, že mají silnější tradici. Také mám dojem, že jsou na nich důležití především návštěvníci. Americké festivaly mají občas korporační charakter. Jde především o peníze.