Novinka Unrepentant Geraldines je jiná. Nabízí subtilní písničky, mezi nimiž nejsou žádní žhaví kandidáti na přední hitparádové příčky nebo do programu mainstreamových rozhlasových stanic. Překvapují navenek bohatými aranžemi, přitom je lze zahrát s doprovodem akustické kytary. Neudivuje to při zjištění, že většinu nástrojů natočila Tori Amos sama a ku pomoci si přizvala jen dva spoluhráče.

Hned úvodní America náladou připomene tvorbu Kate Bushové. Singlová Trouble’s Lament má čistý akustický zvuk a její melodie je ze všech na albu nejvýraznější. Svou komplexní pokojností jsou přitažlivé balady Wild Way nebo Selkie, jistě jedna z nejkrásnějších písní na desce.

Weatherman a Maids of ElfenMere mají naopak atmosféru soundtracku k melancholickému filmu, leč podávány jsou bez něj. Muzikálově pojaté Giant’s Rolling Pin a Rose Dover mají bez možnosti vnímat nějaké dění na scéně také jen poloviční dopad.

Tori Amos je na svém počinu sobecká. Vtahuje posluchače do vlastního světa a drží je tam – v tomto případě – bezmála hodinu. Přitom v něm nenabízí nic barevného, jen ponuré, a tím pádem trochu stereotypní skladby.

Její album je čisté a magické. Udivuje perfekcionismem v provedení i hezkými vokály. Chybí tu ale cosi hypnotického, něco, co by písním dalo punc nezapomenutelnosti. Již 11. června vystoupí Tori Amos v pražském Kongresovém centru.

Tori Amos: Unrepentant Geraldines
Universal Music, 59:28

Celkové hodnocení 65 %