Kdy jste četl hru bratří Čapků poprvé?

Ještě na DAMU jako povinnou četbu, a tehdy mi přišla dlouhá a stará. Ale když jsem si ji teď četl znovu a díval se na ni očima toho, kdo by ji měl inscenovat, začala mě hrozně bavit, i když jsem si uvědomoval některé její problémy.

Jaké?

Humor bratří Čapků je dost jemňoučký a jazyk, třeba u Motýlů, salónně staromódní. Ale nejpopisnější i nejschematičtější je z dnešního pohledu třetí dějství, Mravenci. Proto jsme hledali způsob, jak je přiblížit dnešku. Neklademe akcent na válku, naši mravenci jsou semletí uniformním prostředím firem, které své zaměstnance maximálně odosobňují, ponižují je nesmyslnými teambuildingovými aktivitami, vymývají jim mozky ve jménu permanentního pozitivního naladění apod. Je to takový korporátní den jedné firmy, což se promítlo i do scénografie. Inscenace se odehrává v jednom prostoru industriálního paloučku, kam ústí všechny lidské i hmyzí nory.

Hře byl vytýkán přílišný pesimismus i krutost. Jak se vám to jeví dnes?

Byla to hra kontroverzní a nepříjemná. Já jsem se při jejím inscenování pokusil spojit dvě zdánlivě neslučitelné věci, aby to byla vtipná a zábavná podívaná, ale zároveň se nevytratila nepříjemná témata. Text v sobě tu dvojznačnost zakódovanou má, tak uvidíme, jestli se nám podařilo dostat ji na jeviště. Nemyslím si, že naše inscenace vyvolá skandál nebo polemiky jako v době bratří Čapků, ale zároveň to není učesaná podívaná takříkajíc po srsti.

Kdo je ve vašem pojetí Tulák?

Tulák je spojený s Kuklou do dvojice, kterou je provázána celá inscenace od začátku do konce. Je to slepý muzikant, který vše vidí, ačkoli nevidí nic. Vyjadřuje se hlavně skrze komentující písničky, jež oddělují jednotlivá čísla, která mají až kabaretně-komiksový ráz. V představení je využitá živá hudba, čímž to celé dostává zcizující, brechtovský punc.