Co vás k sólovému albu dovedlo?

Byla to asi divná vnitřní potřeba něco tvořit. Už když jsem se učil na kytaru, začal jsem vymýšlet vlastní písničky. Pak jsem měl první kapely, potom jsem začal hrát s Davidem Kollerem, dělat písničky pro různé interprety a desky s různými lidmi. Pořád jsem však měl pocit, že bych chtěl mít i něco svého. Nedávno s Kollerbandem přišla pauza, tak jsem si řekl, že nastal čas. Také už jsem se těch písniček chtěl zbavit.

Všechny písničky jste psal pro sebe?

Takhle nepřemýšlím. Když začnu skládat, postupně mě to zavede do nějaké polohy. Teprve potom uvažuju o tom, jestli písničku někomu nabídnu, anebo ji nahraju sám.

Davidovi jsem písničky nabízel, Lence Nové ne, protože jsem pro ni psal celou desku, takže to bylo cílené. A Kamilu Střihavkovi jsem aranžoval a nahrával jeho skladby.

Jaké jsou ambice vaší desky?

Mám takový zlozvyk. Už několikrát jsem měl připravených dost skladeb na to, abych nahrál album. Nikdy jsem to ale nedotáhl do konce. Buďto jsem nějakou píseň z těch připravených někomu dal, nebo už mě přestaly bavit. Takže mou první ambicí bylo ten zlozvyk porazit. Všechny písničky jsem napsal i nahrál poctivě, v tom jsem maximalista. Doufám, že z výsledku je to poznat.

Jste ale především kytarista.

Začal jsem poměrně pozdě. Až kolem patnácti jsem brnkal na akustiku a první elektrickou kytaru jsem si koupil ve dvaceti letech, kdy už většinou bývají hotoví muzikanti. V osmnácti jsem se přestěhoval z Jihlavy do Prahy a v jednadvaceti založil svou první skupinu Chameleon, se kterou jsme nahráli cédéčko. Pak jsem hrál ještě v kapelách Generál Lee nebo Tygr Gang. V osmadvaceti jsem nastoupil k Davidu Kollerovi, s nímž hraju už devět let. Předtím jsem vedle hudby normálně pracoval.

Chcete být i sólový zpěvák?

Nebyl to záměr, i když jsem v osmnácti studoval operní zpěv a v devatenácti odjel zpívat se sborem do Francie, Anglie a Švýcarska, kde jsem si tak na tu elektrickou kytaru vydělal. Původně jsem hledal někoho, kdo by mi písničky na album nazpíval. Když už jsem měl pocit, že jsem natrefil na toho pravého, nepřišla kladná odezva. Nakonec zbylo zpívání na mě, protože kdybych hledal dál, asi by to dopadlo jako s těmi nenahranými alby.

To je tak těžké najít zpěváka?

Asi by to těžké nebylo, ale já jsem puntičkář. Jde mi o to, aby se s písničkou sžil, aby měl názor na text a rozuměl mu. Nakonec jsem skončil u sebe, protože o vztahu ke svým skladbám nepochybuju.

Koho byste si jako zpěváka na svém albu představoval?

Protože jsem vyrůstal v devadesátých letech na grunge, tak třeba Chrise Cornella ze Soundgarden. Nebo Michaela Jacksona, ten by se mi také líbil. Hledal jsem hlas, který by mé písničky posunul, protože mé interpretační schopnosti jsou výrazem i rozsahem omezené.

Říkal jste, že vám šlo o to, aby se zpěvák ztotožnil s texty. Vy jste je ale nepsal. Jak jste se s nimi ztotožňoval vy?

Buď jsem měl text napsaný předem a dělal jsem na něj melodii, což je případ písničky Paní Lotová, anebo jsem si vybíral. Na některé písně jsem měl dokonce textů více. Textaře jsem dost dlouho hledal. Od Lukáše Pavláska jsem si vybral ty, které byly podle mě nejlepší. Pak jsem se setkal s Petrem Honsem, který psal kdysi pro Oceán a Shalom, a sepnulo to. Od něho jsem vzal všechny, které mi nabídl.

Budete koncertovat?

Postavil jsem kapelu a rád bych s ní písničky z alba hrál. Kluci hrají skvěle a myslím, že nás to všechny baví.