Na albu se trochu vysmíváte hudebním vyhledávacím soutěžím, nicméně sám jste několika prošel.

V patnácti jsem zkusil X-Factor, ale nepodařilo se mi dostat přes předvýběrovou porotu. Chvíli poté jsem začal spolupracovat se společností RGM, která se starala o muzikanty a vydávala jim desky. Teprve potom jsem se zúčastnil dalších tří soutěží, dvakrát SuperStar a jednou Talentmanie. Byl jsem v nich ale v rozporu s pravidly, protože jsem měl podepsanou smlouvu s vydavatelem, tedy s RGM. Brali jsme to jako zkušenost. Když se mi nepodaří prosadit, nic se nestane, když se to povede, bude propagace. Pokaždé jsem do toho šel s vědomím toho, že neprojdu přes semifinále, protože tam už soutěžící podepisovali vydavatelskou smlouvu.

Pomohly vám v něčem ty soutěže?

Měl jsem výhodu, že jsem na rozdíl od mnoha jiných měl za sebou vystupování s kapelami, jimiž jsem procházel od třinácti let. Měl jsem zkušenosti s hraním v prázdných klubech, kdy jsme si museli doplácet na cestu, hádali jsme se s organizátory a na soutěžích jsme se málem porvali s dalšími skupinami. Zažil jsem také, jak na nás během koncertu diváci házeli kelímky od piva a nedopalky.

Věděl jsem, že bych do těch časů nechtěl zpátky, současně jsem ale v těch soutěžích viděl narůstat ego úspěšných účastníků, kteří takovou zkušenost neměli. Pochopil jsem, jak falešné jsou. Soutěžící zpívali písničky jiných, neměli vlastní vklad a mysleli si, že s tím v pop music vystačí. Už tenkrát jsem cítil, že mám proti nim velkou výhodu.

Co jsem v těch soutěžích viděl, mi dalo zkušenost. Rozhodně mi to ale nepomohlo v tom, že teď vydávám desku a koncertuju.

Odkdy jste Voxel?

Od vydání prvního singlu V síti, tedy od začátku roku 2012. Natáčeli jsme k němu videoklip a já ještě nevěděl, pod jakým jménem budu vystupovat. Tenkrát jsem se pohyboval na elektropopové scéně, můj repertoár byl drzý, trochu provokativní. K té poloze jméno Vašek Lebeda neznělo zajímavě. Rodily se mi v hlavě různé nápady, ale nebyly dobré.

Při natáčení videoklipu se používala grafika, které se říká voxelová. Přivedla mě k tomu, abych z ní udělal koncept, jímž se budu prezentovat, a dala mi umělecké jméno. Slovo Voxel obsahuje navíc slovo vox, tedy hlas, jsou v něm mé iniciály VL a také slovo love, tedy láska.

Na albu vás doprovází kapela, ovšem na koncertech vystupujete s kytarou za doprovodu hráče na cajon. Proč to tak je?

Album, které vyšlo, vzniklo před dvěma lety a v té době jsem se prezentoval s kapelou. Nahráli jsme desku, ale její vydání se odkládalo, až jsem před půlrokem podepsal smlouvu s firmou Warner Music, která vydala album v podobě, ve které existovalo. Dnes jsem už ale dál jak hudebně, tak v textech. Baví mě být zpěvákem s kytarou a snažím se být pozitivní. Svůj aktuální styl označuju jako positive folk.

Můžete ten pojem vysvětlit?

Úzce to souvisí se změnami, kterými jsem v posledních dvou letech prošel. Vizuálně rozděluji svou kariéru na dobu předkloboukovou a kloboukovou, protože klobouk je součástí mé image. Změna je nejvíce spojena s písničkou Trip, respektive s natáčením klipu k ní. Točili jsme ho na několika místech v Evropě.

V té době jsem se také dostával ze svých dlouhodobých zdravotních problémů. Pomohla mi kineziologie a já dospěl k závěru, že všechny nemoci jsou informace, které když nezpracujeme, budou se neustále vracet. S tím souvisí také pochopení, že přebujelé ego je na škodu a je potřeba žít radostně.

Nyní už nahrávám druhou desku. Rád bych ji vydal co nejdříve, aby lidi mohli poznat, jakou hudbu dnes dělám.