Když jste loni v září vystoupili v Praze, tvrdili jste, že to byl váš nejkrásnější koncert za poslední dobu. Bylo to tak skutečně?

Opravdu to byl jeden z nejlepších koncertů loňského roku, určitě jeden ze tří nejlepších. Milujeme, když máme narvaný sál. Ten den byla v publiku skvělá energie. Hrát velké festivaly je dobrá výzva, ale není nic lepšího než intimní set s přáteli, kteří jsou tam jenom kvůli vám a chtějí se bavit.

Opravdu se těšíme na všechny nadcházející koncerty v České republice.

V devadesátých letech jste u nás měli velký ohlas, odehráli jste tu řadu nezapomenutelných koncertů. Vzpomínáte si na to?

Jistě, v devadesátých letech jsme byli hodně úspěšní. MTV z nás udělala popové hvězdy, ale my jsme zároveň neúnavně koncertovali a zažili jsme skvělé show napříč Evropou i ve světě. To je, myslím, důvod, proč jsme prošli testem času. Reputaci jsme si získali postupně, od koncertů. Za víc než dvacetiletou podporu českých fanoušků jsme vděční.

Jaká ta devadesátá léta pro vás vlastně byla?

Byla to bláznivá doba. Nikdy jsme nečekali, že odezva bude tak veliká. Začali jsme jako undergroundová kapela a staly se z nás popové hvězdy. Když je vám čtyřiadvacet a cestujete po světě s kamarády z dětství, je to neuvěřitelné. Zároveň je to i velmi náročné. Trávíte najednou víc než půl roku bez rodiny a bez přátel. Museli jsme své kariéře dost obětovat, ale já bych nic neměnil. Byly to opravdu vzrušující časy, dobrodružství s přáteli.

Na scéně jste už téměř pětadvacet let. Které období považujete za nejkrásnější?

To současné. Měli jsme velký úspěch, ale jak si jistě dovedete představit, byly i těžké časy. Byly tu problémy s managementem a nahrávací společností, potíže hudebního průmyslu. Nyní nás nic takového netrápí, nemáme label a manažera si děláme sami. Takže ať už to jde dobře, nebo špatně, nemáme koho obviňovat a nejsme na nikoho naštvaní. Můžeme si vybrat co, kdy a jak budeme dělat bez toho, aby nám do toho mluvil někdo jiný.

Kterou ze svých písniček považujete za nejdůležitější?

Když mám vybrat jednu, musí to být No Fronts. Má vtipný začátek a mimochodem málem vůbec nevznikla. Vidíte, a o dvacet let později nám pořád přináší velkou radost. Lidé na koncertech berou všechny písničky, ale No Fronts má z nějakého důvodu vždy největší ohlas. Byla použitá v pořadu MTV Beavis and ButterHead, remixoval ji Jam Master Jay a měli jsme s ní první videoklip, ve kterém se objevil snowboarding, naše velká láska.

Vydali jste zatím jen čtyři alba. Proč tak málo?

Nikdy jsme neměli slušný management, pořád se kolem nás motali samí upíři a šašci. Hudebníci a umělci přitom nejsou obchodníci, takže nebylo divu, že se na nás chtěl kdekdo přiživit. Museli jsme to ukončit. Také jsme měli neshody s vydavatelskou společností. Nikdy mezi námi nevznikla důvěra, protože naše pohledy na věc byly zcela jiné. Jakmile jsme osiřeli, po třech vydaných deskách, dotáhli jsme to už jenom k jedné. Přesto je Walk With Me z roku 2006 mé nejoblíbenější album. Udělali jsme si ho sami, po svém.

Chystáte k vydání další album?

Nyní takový plán nemáme. Vyhovuje nám, kolik času kapele věnujeme. Nahrát album je obrovská časová i finanční investice. Rádi bychom vydali nějakou novou hudbu, ale album neplánujeme.