Clarinet Factory předkládají na „své“ části dvojalba šestnáctku skladeb ve stopáži od jedné a čtvrt minuty (zasněně hravá Birdsong) až po bezmála osm minut trvající Oil On Canvas. Plně v nich demonstrují své schopnosti vykreslovat specifickým pojetím hudby (a nakonec i nástrojovým obsazením – jak sám název souboru napovídá, s jednoznačnou převahou čtveřice klarinetů a občasnou elektronickou či rytmickou výpomocí) zvláštní sférické obrazy proplouvající zdánlivě líným tempem posluchačovou fantazií.

Toulají se po cestách a někdy téměř již zarostlých pěšinkách na pomezí soudobé i klasické vážné hudby, jazzu, world music, ale nebrání se ani dalším vlivům. V převažujícím klidném volnějším tempu dovedou být až hypnoticky meditativní a jinde se zas prezentovat svébytnou neuchopitelně křehkou intimitou dané skladby.

Na druhou stranu je třeba si přiznat, že na poslech alba si člověk musí udělat čas. Nelze jej brát jako hudební kulisu k jakékoliv činnosti a jen těžko si lze představit, že si jej pustíte do sluchátek při cestách městem. To není laciná výtka, jen konstatování faktu. Takto rozsáhlý a nakonec i umělecky rozmáchlý hudební počin lze asi ideálně využít k jakémusi celkovému zklidnění po náročném pracovním dnu, kdy hudba zaplní posluchačův příbytek spolu s noční tmou.

Obal alba Clarinet Factory.

Obal alba Clarinet Factory

FOTO: Supraphon

Je zvláštní, že atmosféře původních provedení skladeb Clarinet Factory jako by podlehla i většina remixérů na druhém disku. Zdá se, že se snaží spíše prohloubit náladu originálu (byť třeba trochu jinými prostředky), než vytáhnout z klobouku nějaké to překvapení a zcela nový úhel pohledu.

Třeba tak, jako se to povedlo Floexovi s „hříčkou“ Birdsong, nebo tak, jako si s kompozicí Vltava pohrál Francouz Sylvain Chauveau, kdy z ní, především přidáním zpěvu, vytvořil příjemně potemnělou podmanivou píseň. Nakonec i Subject Lost a jeho nápaditá verze skladby Jeanne dokládá to, co by se dalo s původními opusy provést.

Jinak spíše na body vyhrávají nad předělávkami originální verze. A vlastně je to tak možná nakonec v pořádku.

Clarinet Factory: Worx & Reworx
Supraphon, 73:19 a 74:35

Celkové hodnocení: 75%