Ceny Anděl bývaly obvykle vyhlašovány v březnu. Letos budou ale až v květnu. Proč?

Od začátku jsme pracovali s určitým rozpočtem, který je na uspořádání a vyhlášení cen potřebný. Nepodařilo se nám však sehnat dost peněz na to, abychom si mohli dovolit uspořádat vyhlášení v zimě v hale, v níž se musí topit a kde jsou vysoké náklady na provoz. Byť jsme byli s loňskými Cenami Anděl v Průmyslovém paláci velmi spokojeni, rozhodli jsme se najít prostředí, které bude na takovou akci svým zázemím a zařízením připravené a méně nákladné. V Praze takových moc není, ale nakonec jsme se domluvili s Hudebním divadlem Karlín. Únorové a březnové termíny byly už obsazené, byla na ně naplánována představení. Jediné, které byly volné a umožnily nám i absolvování potřebných zkoušek programu, jsme našli v květnu.

Jsou náklady na vyhlášení v Karlíně výrazně nižší?

Slovo výrazně není na místě. Náklady sice dolů šly, ale ne tak zásadně. Karlínská varianta je levnější o statisíce korun.

Kolik vlastně uspořádání takové akce stojí?

Pohybuje se v řádu miliónů. Kromě organizace večera a hlasování, honorářů, světel a zvuku platíme zčásti televizní přenos a čas. Partnery a sponzory máme, ale částky, které nám letos poskytli, nepokrývají všechny náklady. Z toho důvodu jsme museli šetřit, a protože jsme nechtěli ošidit ceremoniál, snížili jsme náklady mimo pódium.

Český hudební byznys v současné době moc nefunguje. Lidé si nekupují alba, objevuje se málo nových jmen, diváci se nehrnou na koncerty, rádia českou hudbu příliš nehrají. Má v této atmosféře organizace hudebních cen vůbec smysl?

Jsem mimo jiné majitelem sítě prodejen Bontonland a vím, že se v loňském roce prodalo milión dvě stě padesát tisíc cédéček. Myslím si, že je to pořád ještě dost velké číslo, tím spíš, když polovinu z prodaného množství tvoří česká hudba. Další desky prodali umělci a kapely na koncertech, přes internet a podobně. Tyto prodeje nejsou ve statistikách zachyceny a osobně se domnívám, že se jedná minimálně o další půlmilión cédéček. Podle mě tedy ceny Anděl smysl mají. Znám například situaci na polském trhu, který je čtyřikrát větší než ten náš. Jejich hudební Ceny Fryderyki se po letech útlumu opět dostávají do povědomí, protože si tam uvědomili, že je to prestižní záležitost a nejlepší reklama pro hudbu. Také je inspirovala situace u nás. Dost je udivuje, že v tak malé zemi se hudební ceny pravidelně udělují a přenos vysílá státní televize.

Přesto se proslýchá, že se organizace Cen Anděl chcete zbavit. Je to pravda?

Nechci se jich zbavit. Chtěl bych z nich ale udělat instituci, která by fungovala po celý rok. Loni vznikl Výbor cen Akademie populární hudby, který se stará o to, aby bylo hlasování regulérní a hlasovali pouze odborníci. Snažím se také najít adekvátní partnery, se kterými bychom mohli na cenách pracovat celoročně a jejich aktivitu rozšířit.

Jak by takové celoroční fungování mělo vypadat?

Je řada možností. Začíná to aktivním provozem internetových stránek, jde to přes spojení například se slovenským trhem, který své ceny nemá, a končí to třeba aktivitami na středoevropském trhu, které povedou k popularizaci české hudby tam a středoevropské u nás. Myslím si, že jeden večer v roce je pro Ceny Anděl málo.

Jste spokojen s letošními nominacemi?

Jsem, protože podle mě odrážejí to, co se na českém hudebním trhu děje. Navíc jsem přesvědčen, že všichni nominovaní disponují potřebnou hudební kvalitou, mnozí z nich i silným komerčním potenciálem. Říkám to proto, že ceny Akademie populární hudby jsou mainstreamové. Současně vyhlašujeme i žánrové Ceny Anděl, které oceňují to, co se děje v klubech.