Vlastně od časů Marie Terezie kus země-bezdomovec. Císařovna ztratila Horní i Dolní Slezsko ve válkách s Pruskem. Žili tam Poláci, Slezané, Moravané i Němci. Hlučínsko později patřilo chvíli Československu a pak dlouho Německu. Branci s vojenským výcvikem pro pevnosti se od října 1938 převlékli do uniforem wehrmachtu.

V klipové éře informací z internetu ztrácíme povědomí o klíčových momentech historie, takže bodejť by se rozlišovací schopnost dnešního občana mohla soustředit na něco tak nicotného, jako jsou Těšínsko, Ostravsko nebo Hlučínsko. Přesto jsou identifikační inscenace přijímány s povděkem: většinou jako rázovité kuriozity, ale s nesporným naučným akcentem.

V centru tandemu Jařab–Pacl se ocitli Gerhard Peterek a Agnes Czerná, takoví hlučínští Francek s Maryšou. V jejich příběhu ale neúřadovali nepřející rodičové, nýbrž vojna.

Za vodou má obecnější platnost, výsledek ale zůstal daleko za dosavadními čísly této dramaturgické linie. Má být prostřední částí volné trilogie o ztrátě kolektivní paměti (Smrtihlav, Za vodou, Odsun). Popravdě řečeno neoživuje ale právě paměť.

Ať už dialogy obou milenců, z nich na premiéře herecky Veronika Lazorčáková výrazně zastínila Ivana Dejmala, nebo Gerharda s umírajícím kamarádem na útěku z fronty, ba dokonce epizody výslechu (Tomáš Jirman, František Večeřa) jsou spíše filozofickými, existenciálními úvahami než hledáním kontinuity. Zůstaly dost mimo realitu.

Jařab přivedl postavy do takové obecnosti, že je vlastně lhostejné, jestli se narodily na Hlučínsku, v Hannoveru nebo Chebu. Máme-li vyspravovat paměť, neobejdeme se bez faktografie, a té je v inscenaci jako šafránu. Efektní – možná až příliš – je jenom pohyb. Příběh sám odkázal už Jařab v textu do říše jakéhosi poetického filozofování o něm.

Hlučínsko je přítomno pouze v několika slokách písní, v trojhlasu velice nepřesně intonovaných Lazorčákovou, Annou Cónovou a Marií Logojdovou. O to víc vynikla živá kapela. Inscenaci dobově ukotvuje i přesahuje, třeba improvizací na Dům u vycházejícího slunce…

David Jařab: Za vodou (Dokud nás smrt…)
Režie: Štěpán Pácl, dramaturgie: Marek Pivovar, hudba: Jakub Kudláč. Česká premiéra 27. března v Divadle Antonína Dvořáka Ostrava.

Celkové hodnocení: 60 %