Nejstarší fotografie z občanské války v USA, z indiánských válek nebo francouzsko-pruského konfliktu působí spíše jako zašlé filmové pohlednice. Ale uvědomíme-li si fakt, že se jedná o skutečné dobové dokumenty, přece jen nám trochu zatrne. Vojáci sice většinou pózují nebo jen pochodují (akční scény jsou kvůli technickému omezení téměř vyloučeny), nicméně stále se hotoví k budoucímu zabíjení.

Fotografie z pozdějších konfliktů už jsou více rozpohybovány. Jako klasický příklad můžeme uvést slavnou momentku, kterou vytvořil dokumentarista Robert Capa. Je na ní vyobrazen padající bojovník ze španělské občanské války. Zlí jazykové sice občas tvrdí, že momentku Capa zinscenoval, ovšem ani to jí neubírá na kompoziční a dynamické působivosti.

Rakve ubíhající k horizontu symbolizují nekonečné válečné zabíjení

FOTO: katalog výstavy

Druhá polovina dvacátého století byla na ozbrojené konflikty velice bohatá, což se pochopitelně odrazilo i na dílech válečných fotografů. Novou éru jakoby symbolicky odstartovala hrůzu nahánějící momentka výbuchu atomové bomby. Od té doby je válečný dokument plný syrových a naturalistických scén. Nechybí usekané hlavy, děti popálení napalmem nebo zmrzačené mrtvoly na ulicích. Díky stále se zlepšující optice nám může fotograf přinést naprosto detailní záběr. Může nám tak navodit dojem, že i my jsme uprostřed dění a máme vše z první ruky.

Pokud si projdeme jednotlivá válečná zastaveníčka pozorně, určitě nás napadne, že pokrok lidstva vlastně posouvají válečné konflikty. Na prvních snímcích vidíme téměř primitivní zbraně, které jsou dnes spíše sběratelskými raritami, zatímco ne těch nejaktuálnějších se můžeme kochat opravdu dokonalými stroji na sériové zabíjení. Ano, technologie likvidace lidského druhu dosáhla téměř vrcholu. A ten vrchol mohou docela dobře symbolizovat složené rakve na snímku z Bosny, které nekonečně ubíhají až někam k pomyslnému horizontu.

Michal Czanderle: Fotografie válek 2.část
Ateliér Josefa Sudka, Praha, do 30. března

Celkové hodnocení: 70%