Doprovodí ji PKF-Prague Philharmonia řízená Christopherem Franklinem, instrumentálním sólistou večera je náš hobojista Vilém Veverka. Zazní hlavně árie z italských belcantových oper, ale i písně z Bernsteinovy West Side Story.

Sympatická černá Afričanka je první operní pěvkyně z JAR, která u nás vystupuje, a ještě před koncertem vyprávěla na setkání v Novoměstské radnici novinářům a mladým začínajícím zpěvákům o svém životě a dosavadní kariéře.

„Jako tolika jiným mi pomohla prorazit na světová operní jeviště náhoda, kterou byl záskok loni v lednu v newyorské Metropolitní opeře,“ začala a uvedla podrobnosti, jak to bylo s onemocněním Gruzínky Niny Machaidze a s rychlým převzetím její role Adély v Rossiniho opeře Hrabě Ory.

„Adélu jsem nikdy předtím nezpívala, znala jsem jen jednu árii, ale za týden jsem se ji naučila a šla rovnou na jeviště, kde jsem se uvedla hned pádem. Natáhla jsem se v poněkud široké sukni, na kterou jsem nebyla zvyklá, ale jakoby mne toto entrée nakoplo k lepšímu výkonu,“ smála se Pretty. „Veškeré napětí ze mne spadlo a lidé mi moc pomohli, úplně jsem cítila, jak mi fandí,“ dodala. Úspěch u publika na konci byl obrovský stejně jako u kritiky.

Zpěv jako součást života

Od té doby zpívá i na evropských operních jevištích (Milán, Londýn, Vídeň aj.), ale i ve Washingtonu či doma v JAR.

Přitom do 16 let nevěděla, že existuje něco jako opera. „Slyšela jsem v televizi nějaký zpěv v reklamě a až moje učitelka ve škole mi řekla, že to je duet z opery Lakmé,“ přiznala Pretty, která do té doby zpívala jen v kostelech.

Od té chvíle se chtěla stát operní zpěvačkou. Odjela do Kapského města a tam vystudovala operní zpěv, dokonce s vyznamenáním. „Zpěv je u Afričanů součást našeho života,“ říká Pretty, která chválí i změnu postoje oficiálních míst.

„Od roku 1994 se zlepšil postoj vlády a černí v JAR mohou studovat i klasický zpěv, existuje řada programů pro podporu operního zpěvu, byla založena i Nadace pro operní zpěv, aby se mladí lidé i mimo města a kulturní centra dostali k opeře,“ vysvětluje.

„Na operní akademii v Kapském městě mi nejvíce pomohla Virginia Davids a v Miláně, kam jsem pak odjela na Akademii při La Scale, Mirella Freni a mnoho dalších,“ chválí Yende. „Mám ráda italské belcanto, které uplatňuji v lyrických rolích mladých hrdinek,“ odpovídá na otázku, co nejraději zpívá.

Oblíbený Měsíček

„Nikam zatím nespěchám, na dramatické role si klidně ještě počkám, líbí se mi i moderní opery jako Brittenův Sen noci svatojanské, kde jsem zpívala Helenu,“ pokračuje.

„Letos mne čekají ještě kromě dalšího Norina v Donizettiho Donu Pasqualovi v Barceloně, v milánské Scale opět Adéla v Rossiniho Hrabě Ory a v Metropolitní opeře v New Yorku Donizettiho Lucie di Lammermoor, kterou jsem zatím zpívala jen koncertně,“ odpovídá na otázku po dalších letošních plánech.

S českou operou se zatím nesetkala, ale zná dobře Dvořákovu Rusalku. „Studovala jsem ji již na škole, kde árie o Měsíčku byla jednou z mých nejoblíbenějších melodií. Ale abych ji zpívala na jevišti, k tomu potřebuji znát dobře jazyk a to je u češtiny pro mě zatím těžké,“ přiznává. „Ale možná pobyt v Praze a častější poslech češtiny mi v tom hodně pomůže,“ uzavřela pěvkyně, u které světový tisk oceňuje její „diamantový hlas a megawattový úsměv“.