Článek
Co ti jako zpěvákovi titul Objev roku v Českém slavíkovi přinesl?
Má hudba se díky němu dostala k nové skupině lidí, z nichž mnozí by se k ní bez televizního přenosu z vyhlášení a mého vítězství v anketě nejspíš nedostali. Také se o mně dozvěděli rodiče mých fanoušků, kteří je možná budou díky tomu v klidu pouštět na mé koncerty, protože už vědí, kdo jsem.
Několik dnů po vyhlášení Českého slavíka jsi vystoupil v pražské O2 areně jako předskokan skupiny Nightwork. V kuloárech se hovořilo o tom, že existovala varianta, že bys v té kapele nahradil zpěváka Vojtěcha Dyka, který se před časem rozhodl odejít, a tím přispěl ke konci Nightwork. Je to pravda?
Pravda je taková, že jsme o tom s kluky z Nightwork nikdy napřímo nemluvili. Před nějakou dobou jsme se ale s Jakubem Prachařem a Františkem Soukupem domlouvali, že bych s nimi zašel do studia a zkusil nahrát něco na album, které s Nightwork tenkrát připravovali. Nic z toho ale nakonec nebylo.
Dokážeš si představit, že bys byl frontmanem Nightwork?
Vojta Dyk byl pro tu kapelu nesmírně důležitý, spoluvytvářel její tvář a s ostatními si dobře rozuměl. Nedovedu si představit, že bych ho mohl nahradit já nebo kdokoli jiný.
V minulosti jsi už ale frontmanem byl, stál jsi tři roky v čele skupiny Colorblinds. Jaký je rozdíl mezi tím být zpěvákem kapely a být sólistou?
Mám štěstí, že i když vystupuju pod svým jménem, hraju s živou kapelou, takže je se mnou pořád někdo, o koho se můžu opřít. Více si teď ale uvědomuju, že lidé chodí na mě. Změnil jsem způsob komunikace s nimi. Snažím se jim ukázat, jaký jsem, protože chci, aby odcházeli z mých koncertů s pocitem, že všechno, co zpívám a říkám, myslím upřímně a vážně.
Adam Mišík se stal v anketě Český slavík 2013 Objevem roku.
Co chceš svými písničkami sdělit?
V šestnácti letech je strašně těžké na tuhle otázku odpovědět a věřit, že to bude platit i za několik let. V současné době mi ale jde o to, aby lidé viděli, že i když dělám pop music, snažím se ji dělat poctivě a dobře. Zpívám o věcech a situacích, které se mi opravdu staly. Pokud se v nich moji posluchači najdou, budu rád, když budou vědět, že v tom nejsou sami. Chci být pravdivý.
Chodí na tvé koncerty i kluci?
Je pravda, že většinu návštěvníků tvoří dívky. Kluci ale chodí také, a objevují se čím dál víc. Nevím jen, jestli chodí jako doprovod svých partnerek nebo je chodí balit anebo je má hudba baví. To budu muset teprve zjistit.
Fanynky na tvá vystoupení reagují mnohdy až freneticky. Zažil jsi s nimi něco neobvyklého?
Když pominu to, že mi často nabízejí vztah, bylo pro mě neobvyklé, když jsem viděl, jak v první řadě na koncertě omdlela holka. Zpíval jsem písničku a všiml si, že najednou úplně vypla a spadla. Přerušili jsme koncert, vytáhl jsem ji na pódium a mé vokalistky ji začaly křísit. Naštěstí se po chvíli probrala.
Jak reaguješ na nabídky k vztahu od fanynek?
K tomu, co dělám, takové nabídky asi patří. Holky tak samozřejmě reagují na to, jak na ně působím na pódiu a jak vypadám. Vůbec neberou v úvahu, že mohu mít povahové rysy, které se jim nebudou líbit. Chci mít vztah s holkou, která mě bude mít ráda kvůli tomu, jaký jsem, ne kdo jsem.
Jaké jsou tvé stinné povahové rysy?
Nebudu je prozrazovat všechny, ale někdy třeba mívám tendenci být líný.
Co chceš na hudební scéně dokázat?
Chtěl bych uspět a také bych rád v Čechách změnil pohled na sólového popového zpěváka. Nepamatuju si, že by v posledních letech nějaký udělal na scéně zásadní průlom. Nevím o nikom, kdo by jezdil na festivaly, do klubů a hrál s živou kapelou. Spousta jich naopak vystupuje jen na diskotékách, v obchodních domech nebo na V. I. P. akcích.
Tvůj otec Vladimír Mišík je česká rocková legenda. Co si o tvých písničkách myslí?
Když se podíváš na to, jakou hudbu táta dělal v šedesátých letech, musíš uznat, že to bylo v té době trendy. Další věc samozřejmě je, kam se později dostal, přesněji jakým vývojem prošel. Mou hudbu ale bere vážně a vždycky mi řekne svůj názor. Respektuje také, že dnešní scéna je jiná, než byla v šedesátých letech.
Herci (zleva) Jan Komínek, Adam Mišík a Pavel Liška na zkoušce divadelní adaptace románu Borise Viana Pěna dní v La Fabrice.
Nejsi jenom zpěvák, ale i herec. Co jsi víc?
Teď jsem asi víc zpěvák, ale záměrně bych to rád vyvažoval. Na podzim bych měl začít točit film o bratrech Mašínech, takže se to zase vyrovná. Dokud budu moci dělat obě věci najednou, tak je dělat budu. V tom je pro mě vzorem Jared Leto. Je skvělý herec, natočil úžasný film Klub poslední naděje, dostal za něj Zlatý glóbus a má nominaci na Oscara. Současně stojí v čele skvělé kapely Thirty Seconds To Mars. Taková cesta se mi líbí.
Kdy tedy vyjde tvé první album?
Ještě v lednu vyjde další singl a na jaře by mělo být album. Potom následuje jeho velký křest v Praze, vyrazíme do klubů, budu vystupovat na majálesech a v létě na festivalech.