Proč jste zkrátili název?

Jonny Anděl (kytara): Hráli jsme dvakrát v Anglii a dostali jsme tam zelenou. Mělo to však určité podmínky a jednou z nich byla změna jména. Je tam několik lidí, kteří se námi chtějí zabývat, protože se jim líbí, co děláme, a líbí se jim i naše texty.

Všichni nám ale řekli, že Scorseseho film Goodfellas je tam natolik kultovní, že není šance, aby se vedle jeho slávy a jisté nedotknutelnosti prosadila i kapela stejného jména. Takže jsme se bez většího odporu rozhodli, že budeme The Fellas čili kamarádi nebo týpci.

Tom Anděl (zpěv): Je zajímavé, že s názvem Goodfellas jsme naráželi i v Čechách. Spousta lidí si nás po koncertě chtěla najít na internetu, ale když se jim to na YouTube nepodařilo ani napotřetí, tak se na to vykašlali.

Lze to chápat tak, že kdybyste svůj název nezkrátili, vaše šance uspět v Anglii by byly menší?

Jonny Anděl: Nebyly by menší, on by se tam námi vůbec nikdo nezabýval. V Anglii se s tím nepářou. Když mají pocit, že něco nefunguje, tak to hodí za hlavu, a tím to pro ně končí. Proto jsme se změnou názvu v kapele neměli žádný problém.

Tom Anděl: Stejně nám spousta lidí už před zkrácením názvu říkala The Fellas.

Co všechno se teď může v Británii s vaší kapelou stát?

Jonny Anděl: Budu konkrétní. Začali jsme spolupracovat s člověkem, který doplňuje dramaturgii řady velkých britských festivalů. Nejsou to sice největší akce typu Glastonbury, ale jde o festivaly pro desetitisíce lidí. Jednoznačně mi dal najevo, že v naší kapele vidí potenciál. Mezi podmínkami naší další spolupráce ale byla mimo jiné změna jména.

Když jsme to pak sdělili našemu vydavateli v Rakousku, který s námi spolupracoval na akcích a na vydávání alb v Rakousku, Německu a ve Švýcarsku, nadšený z toho nebyl. Vystupovali jsme tam totiž jako kapela The GFs, takže on to musel měnit ještě víc. Ale domluvili jsme se, protože všichni víme, že je s tím spojená naše velká šance.

Nahráváte už nové, v pořadí druhé album?

Jonny Anděl: Dokončujeme tvorbu nových písniček. Brzy bychom chtěli začít točit. Teď jenom řešíme, jestli budeme hledat producenta, nebo si album nahrajeme sami, podle vlastních představ.

A jaké ty představy jsou?

Jonny Anděl: Vždycky jsme se řídili intuicí. Hudba pro nás byla mejdan, spousta práce, workoholismus, občas drogy a podobně. Loni jsem to už neunesl a složil jsem se. Shodou okolností to bylo na nějaké protidrogové akci. Strávil jsem potom určitý čas v péči lékařů.

Říkám to proto, že život není pokaždé jenom rock’n’roll a naše nová deska bude o tom, že vždycky existuje naděje a prostor pro to, radovat se z maličkostí.

Naše nová deska tedy bude úvaha o životě, o konečnosti, o ztrátě kontroly nad sebou, o skutečných hodnotách, dospívání i o smrti. Sáhl jsem si na dno a můj život se změnil.