„Léta letoucí jsem hrozně rád poslouchal jeho vzpomínky, historky a vyprávění. Když už byl starý pán, tak nejenom já, ale všichni z rodiny i okolí jsme ho přesvědčovali, že by stálo za to vše sepsat do knihy. Nějak se mu do toho ale nechtělo. Když před šesti lety zemřel, rozhodl jsem se jako prvorozený syn, který má po něm navíc jméno, všechny ty nádherné historky zachovat. Ujal jsem se jich tedy a pokusil se je co nejvěrněji, nicméně po svém v knize převyprávět,“ vysvětlil Ilja Kučera ml. Právu.

Jeden z jeho původních záměrů byl napsat knihu s otcem společně. Realizovat se mu to však nepovedlo. Nedobře dopadl i jeho pokus přimět otce k tomu, aby vzpomínky a příběhy natočili v podobě rozhlasového seriálu.

„Tehdy mě zaskočilo, že byť byl táta sedmatřicet let bytostný rozhlasák, před mikrofonem selhal. Nesedělo to, nešlo to, takže jsme museli od toho záměru odstoupit. Táta ale dělal v rozhlase jako redaktor, ne jako moderátor,“ říká Kučera ml.

Citlivá a vnímavá osobnost

V knize jsou historky z otcova mládí, studentských let i rozhlasu. Nechybějí ani příběhy z věku pozdějšího, které už syn zažil se svým otcem. Představuje ho jako citlivou a vnímavou osobnost, která kolem sebe rozdávala spoustu radosti a byla nesmírně oblíbená.

„Jestli jsou všechny ty historky pravdivé? Táta samozřejmě mohl mít nějakou autorskou licenci, ale jsem přesvědčen, že v drtivé většině je to pravda pravdoucí. Spoustu z nich jsem koneckonců slyšel i od jeho přátel a známých,“ vysvětluje Kučera ml.

Ilustracemi knihu doprovodila akademická malířka Helena Horálková.

„Byla to jediná osoba, která ji mohla ilustrovat. Velice dobře totiž otce znala. Je to dcera jeho přátel, vyrůstala doslova v jeho těsném sousedství. Na jejích linorytech, které pro knihu připravila, jsou tedy postřehy a obrazy, jež důvěrně zná,“ uzavírá Kučera ml.