Článek
Přestože jste vydala už druhé album, jste pořád na začátku své kariéry. Co pro vás znamenalo říjnové a listopadové halové turné v roli hosta Lucie Bílé?
Bylo to pro mě velmi zásadní. Vystupovala jsem už jako host na halových koncertech Marie Rottrové nebo Václava Neckáře, s kapelou jsme pro tolik lidí, kolik bylo na vystoupeních Lucie Bílé, zatím nehráli. Dostali jsme na koncert půl hodiny, takže jsme si ho mohli užít a zároveň vyzkoušet, jestli na to máme. Protože se hrálo prakticky každý druhý den, musela jsem se trochu hlídat, aby mi nevypověděly službu hlasivky nebo zdraví. Dopadlo to dobře, což mě posílilo. Zároveň mě to utvrdilo v tom, že se chci věnovat hudbě.
Předtím jste o tom pochybovala?
Nejsem naivní. Vím, kolik je u nás zpěváků a jak moc se všichni snaží prosadit. Navíc konkurujeme i objevům z talentových soutěží, a to všechno člověka neustále staví před otázku, jestli to má smysl. Kromě zpívání ještě studuju, takže bych těžko v minulých měsících mohla jasně říct, co budu dělat. Zajímá mě i literární tvorba, pedagogika, jazyky nebo gastronomie. O tom všem jsem už někdy přemýšlela jako o smyslu svého života. Teď ale jasně vede zpívání.
Patricie z obalu alba Iris na pódiu.
Podřídila jste tomu něco?
Přerušila jsem studium na humanitních vědách na Karlově univerzitě, abych se mohla věnovat pouze hudbě. Chci také zdokonalit svůj zpěv, hru na kytaru, skládání, naučit se pracovat s nahrávacími programy do počítačů a také čtu básně, abych se zlepšila jako textařka. Dokonce mě poslední dobou láká začít hrát na bicí. Mám hodně elánu.
Jak vás diváci na koncertech Lucie Bílé přijali?
Mělo to vzestupnou tendenci. Postupně jsem si na velkém pódiu zvykla a začala se na něm cítit jistější, což se projevilo i na způsobu mé prezentace. Koncert od koncertu se zlepšovaly i reakce diváků a s každým dalším vystoupením jsem měla pocit, že se víc a víc baví. Tím pádem jsme si to užívali i my, kluci z kapely a já. Od poloviny turné nám při poslední písničce už hala tleskala. Cítila jsem, že to má smysl.
Proč se vaše nové album jmenuje Iris?
Přišlo to intuitivně. Jsem člověk, který nekalkuluje, spíše se nechává unášet proudem života. Ira je jedna z mých přezdívek. Pobývala jsem také nějakou dobu ve Španělsku, kde jsem byla nadšená. Arco de iris znamená španělsky duha, a ta podle mě odpovídá náladě mé hudby. Iris jsou navíc nádherné květiny a jednou z mých skladeb je píseň Dítě květin, takže mi název alba dává několik smyslů.
Proč jste pobývala ve Španělsku?
Studovala jsem půl roku na univerzitě v Santiagu de Compostela. Je to poutní město, což je tam cítit. Vlastně jsem tam z toho důvodu jela, protože mě duchovní otázky zajímají. Představovala jsem si město z pohádky, ale nakonec jsem se tam dostala spíše do atmosféry studentského života. Na každém kroku jsem se tam setkávala s klasickým studentským životem se všemi klady a zápory.
Po dvou měsících jsem se z toho ale vymanila a začala si žít tak trochu na vlastní pěst. Hodně jsem cestovala a třikrát jsem absolvovala pouť do Santiaga. Nejdelší byla z portugalského Porta.
Napsala jste ve Španělsku nějakou písničku?
Vznikla tam titulní Iris, respektive text k ní. Tato píseň je jediná z desky, ke které jsem nenapsala hudbu já, nýbrž Boris Carloff. Mám pocit, že z ní je cítit lehkost a radost, což odpovídá mému pocitu z pobytu tam. V dalších písničkách si ale často dělám legraci sama ze sebe. Je v nich nadsázka, ale současně věřím, že se nad nimi lidé dokážou zamyslet.