Článek
Zřejmě v návaznosti na svou předcházející divadelní kariéru na něm stylově vychází zejména ze šansonu. Vedle něho se ale chytře míhají i vlivy rocku, jazzu nebo elektroniky, přičemž se netají tím, že jejími oblíbenými umělci jsou především Amy Winehouseová a Nick Cave.
„Nemám moc ráda, když o mně říkají, že jsem herečka a zpěvačka. Sice jsem na Slovensku působila jako herečka, hrála jsem léta v Národním divadle, v Astorce a na dalších scénách, ale také jsem studovala filmovou režii a sociální práci, takže vidíte, že můj rozptyl je dost široký na to, abych zůstala jenom jako herečka. Jednoho dne jsem si řekla, že už bylo dost interpretací cizích textů. Když je člověk herec, musí mít kultivovaný hlas a schopnost interpretovat slova autorů. Devadesát procent herců jsou jednodušší lidé s kultivovaným hlasem a to dosti mate. Já se rozhodla ten svět zčásti opustit,“ vysvětlila.
Podotkla však, že se nebrání jednorázovým nabídkám a jednou začas se na divadelní prkna nebo k filmu vrátí.
„Lidé mají různé motivace k tomu, proč některé věci dělají. Mě přestalo bavit být pouze herec, nestačilo mi to, přestalo mě to naplňovat. Začala jsem se věnovat hudbě a jméno Malá Zoe jsem si zvolila proto, že každé jméno evokuje nějaké pocity a nálady. Pro mě je to například bezbrannost, proto je Zoe malá,“ vysvětlila.
O své umělecké činnosti velmi často přemýšlí. „Povinností umělce je zhmotňovat myšlenky a dokázat naslouchat jiným. Pokud se někdo nazývá umělcem a přežívá z vlastního pocitu důležitosti, není ve skutečnosti umělec, ale šašek, v lepším případě pouze interpret. Já se snažím hodně psát a hledat,“ tvrdí.
Její album vznikalo v posledních třech letech v nahrávacím studiu Elektrovox.
V minulosti ho založil hudební skladatel Karel Svoboda, otec jejího manžela Petra Svobody. Podle Gažiové toto životní spojení ale neznamená, že její cesta do všeobecného povědomí je vzorně vymetena.
„Je to vyloženě individualistická deska hovořící o poryvech duše. Myslím si, že má hudba není masová, ale budu ráda, když zpříjemní existenci citlivějším z nás. Produkoval ji můj manžel, postaral se také o veškerou elektroniku, podporoval mě a věřil mi. Je obdivuhodné, že to všechno vydržel. Petr ví, že není lehké se mnou žít, ale stále v tom svazku setrvává, už deset let,“ podotkla.
Tematicky se album věnuje také pokřivení hodnot v současné materialistické společnosti. „Svět, o kterém zpívám a ve kterém se vlastně i pohybuju, je smutný, nespravedlivý a hnusný. Ale připouštím, že každý z nás má na život a na svět, v němž žije, jiné nároky,“ uzavírá Gažiová.