Článek
Není divu, že před pátečním koncertem v Praze nechtěl Odell na téma recenze, která vstoupila do historie, příliš hovořit. Vyhnul se tomu konstatováním, že se snaží čtením recenzí nerozptylovat a soustředí se na tvorbu.
Musí se ale také soustředit na každodenní život, neboť ten je inspirací pro jeho písničky o lásce, vztazích, a to jak milostných, tak mezilidských. Tematicky nepřináší nic originálního, v hudbě ostatně také ne. Spojuje indie pop s folkem a na turné vyrazil obklopen pouze třemi muzikanty.
Současně též znamenitými vokalisty, což bylo k ocenění ve chvílích, kdy Odell od piána, od něhož se během koncertu ve vyprodaném pražském Lucerna Music Baru prakticky nehnul, dospěl k pasážím s vícehlasy a jeho spoluhráči je ve třech s lehkostí a klidem zazpívali.
Koncert náladou a poklidnou atmosférou, kterou Odell vyšperkoval občasným preludiem smutných melodií na piáno, připomínal pobyt v baru vyšší cenové skupiny. Jako by se vzduchem na pódium snášel vliv Eltona Johna, Nicka Cavea a Jamese Blunta. Ty všechny Odellovy skladby připomínají.
Vystoupení nepostrádalo hudební kvalitu a energii. Odell zpíval bezchybně, s výrazem stejným jako na albu, citlivě, pečlivě a trochu ukňouraně, což je ale součást jeho projevu. S piánem se mazlil jako s mladou kamarádkou a jeho spoluhráči se svými nástroji činili rovněž.
Po všech písničkách z jeho alba Long Way Down či coververzi Oh! Darling od Beatles se v závěru přidávalo. Atmosféra koncertu gradovala, a když si nakonec Odell přímo na pódiu zapálil cigaretu, potvrdilo se, že jeho často kritizované „naříkání“ je nutno brát jako výrazový prostředek, nikoli jako jeho osobní vlastnost. V Lucerna Music Baru totiž příjemně překvapil.
Tom Odell
Tom Odell Lucerna Music Bar, Praha, 15. listopadu
Celkové hodnocení: 70%