Hlavní obsah

RECENZE: James Arthur umí pop, r’n’b i rap

Právo, Jaroslav Špulák

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Letošní hudební rok přinesl několik zajímavých debutů. V poslední době to byla mladá Novozélanďanka Lorde, jejíž album Pure Heroin útočí na špičky hitparád, předtím zase Conor Maynard, Shane Filan, Tom Odell, John Newman a další. Ti všichni se podívali na přední místa hitparád a mají ambici tam setrvat.

Foto: Sony Music

James Arthur vystoupí 2. března 2014 v Praze.

Článek

Aktuálně se k nim řadí britský zpěvák James Arthur, pětadvacetiletý rodák z Middlesbroughu, který loni vyhrál ostrovní vyhledávací soutěž X Factor a vydal se následně tam, kam všichni předcházející laureáti zmíněné soutěže, sice na cestu slávy.

Jeho písničky nesou chytlavý pop, umírněný pop rock a také elementy r’n’b. Jejich největší ozdobou je ale zpěvákův hlas. Má teplou, mimořádně příjemnou barvu, je syrový a zároveň s ním jeho majitel dokáže až kaskadérské kousky, to když se například rozhodne vyšplhat do výšky a tam tančit na hranici intonační přesnosti.

Foto: Sony Music

Obal debutového alba Jamese Arthura.

V písničkách You’re Nobody Til’ Somebody Loves Yo, Lie Down nebo New Tattoo předkládá důvody, proč ve zmíněné soutěži tolik uspěl. Umí svůj hlasový dar využít, jeho výraz je naléhavý, nadto jsou na albu písničky, které mají těžko popsatelnou přitažlivost.

James Arthur odolal pokušení mnoha jiných úspěšných zpěváků z vyhledávacích soutěží a nenahrál album postavené na coververzích. Na debutu, pojmenovaném prostě James Arthur, nabídl skladby, jejichž je povětšinou spoluautorem. Jedinou coververzí je Impossible, kterou v roce 2010 nazpívala zpěvačka Shontelle, jež pochází z Barbadosu. Není divu, že si ji Brit půjčil. Je to mocná a melodicky nápaditá balada, která s lehce nakřáplým výrazem Arthura získala krášlící pihu navíc.

Debut zpěváka je postaven na dvou náladách písniček. Jedny jsou v poprockovém duchu, odlehčené a relativně svižné (třeba bohatě zaranžovaná připomínka devadesátých let Get Down), druhé pak baladické (rozvíjející se Recovery nebo Roses, duet s Emeli Sandé). Neškodilo by ale sáhnout ještě k jiné náladě, stejně tak by nemusel James Arthur tolik experimentovat s elektronikou. Přirozené zvuky nástrojů sluší jeho projevu daleko více, dokonce se dobře vyjímají i v najazzlé Smoke Clouds. Dobře dopadla i závěrečná Flyin’, v níž se převtělil v rappera a vyšlo mu to znamenitě.

James Arthur nahrál profilové album, na kterém se představil ve své univerzálnosti. Dobré skladby jsou prémie, které jeho dobrý start zbytečně neoddálily. 2. března příštího roku se představí v pražském Lucerna Music Baru.

James Arthur: James Arthur
Sony Music, 46:15

Celkové hodnocení: 75%

Reklama

Výběr článků

Načítám