Jak jste přišel na dvojici kriminalistů Paula Hjelma a Kerstin Holmovou?

Od začátku série jsem věděl, že chci použít tým, který bude spolupracovat. Nikoli vytvořit jednoho dominantního detektiva.

Zároveň jsem chtěl, aby mi postavy vydržely deset let a měly možnost vyvíjet se samostatně. I když jistý předobraz tu byl. V případě Paula bych řekl, že jsem to trochu já, zatímco Kerstin byl nutný ženský protipól.

Jmenujete se Jan Arnald. Proč jste si jako literát zvolil pseudonym?

Mohlo by se to zdát, ale vychází z mého jména. Jsem Jan Arnald, takže od začátku Arne, a zbytek vytvořilo foneticky příjmení Dahl.

Později jsem si uvědomil, že je příjemné být v příbuzenstvu s Roaldem Dahlem. Deset let předtím, než jsem začal psát detektivní literaturu, jsem debutoval poezií a různými experimenty. Působil jsem také jako akademik na univerzitě.

Psal jsem literární kritiky, a proto jsem chtěl oddělit novou kariéru od minulosti. Chtěl jsem začít znovu, prožít znovuzrození. Oddělit dva životy.

Švédský detektivkář Arne Dahl.

Švédský detektivkář Arne Dahl

FOTO: PRÁVO – Petr Horník

Čeho si jako kritik na literatuře nejvíc ceníte?

Jako kritik jsem třeba nepsal o detektivkách, což možná souvisí s tím, že jsem se jim začal věnovat až po čase. Nejraději mám literaturu komplexní, mnohovrstevnatou, která umí ukázat novou cestu, již neznám.

Řekl bych, že modernistický požadavek na originalitu je dobré východisko. Postupně jsem citlivější na nudnost v literatuře. Jsem rád, když se v ní něco děje. Nemusí to být akční styl, ale jistá dynamika v ní musí být.

Setkal jste se někdy s díly českých autorů?

Moje znalost je omezená, ale jeden čas jsem hodně četl Milana Kunderu. Líbil se mi jeho styl, našel novou formu románu. Myslím, že se mu podařila dobrá interpretace postmodernismu. Samozřejmě bych zmínil Franze Kafku, i když si nejsem jistý, zda se počítá k české tvorbě…

Kafka patří k pražské literatuře, v níž se spojovali autoři české, židovské i německé národnosti. O její jisté obnovení se v poslední době pokouší řada kulturních aktivit…

To jsem moc rád. Vím, že se ve střední Evropě střetávaly různé literatury, takže by bylo těžké od sebe oddělovat, co je třeba české a co ne. Moc si vážím snahy vrátit se k mnohohlasnosti, která tu byla před druhou světovou válkou. Ke směsi mnoha kultur.

BBC natočila podle vašich knih pět filmů, které se promítaly ve čtyřiceti zemích. Projevily se různé reakce?

Souvisí to i s přijetím mých knih, které se přeložily do dvaceti šesti jazyků. I tam jsou reakce různé. Někteří čtenáři jsou zvyklí na formu televizní detektivky, například v Anglii. Tam není úplně důležitá zápletka, ale spíš vztahy mezi postavami a lidé samotní. Berou to spíš jako vztahové drama. V Německu je zase děj daleko důležitější. Sledují, jak se projevuje násilí, jak moc je příběh komplikovaný. To se týká filmů i knih.

K otázce spokojenosti s filmy bych řekl, že jsem spokojenější, než jsem doufal. Jakmile se převádí literatura do filmu, dojde k velkému posunu. Měl jsem štěstí, že jsem mohl na přípravě spolupracovat, pomáhat s výběrem herců. Příběh je zjednodušený, ale kdybychom chtěli zfilmovat román, dospěli bychom k dvacetihodinovému snímku.

Píšete o mnoha problémech světa. Co považujete za největší hrozbu civilizace?

Myslím si, že převládá určitý hédonismus. Projevuje se tendence si užívat, což se třeba projevuje u nás fixací na přípravu jídel. Nevím, zda v Čechách máte také tolik pořadů o vaření. Odmítáme se namáhat, v současné společnosti existuje lenost. Člověk toho může dostat bez větší námahy tolik, že střední třída je až trochu znuděná. Počítače k tomu také přispívají. Proč by člověk cestoval, když mu stačí Google? Jestli je lenost úplně největší nebezpečí, to nevím.

Řekl bych, že se ztrácí cit pro hodnotu i pro hodnotu člověka. Stovky let, kdy společnost bojovala pod hesly volnosti, rovnosti a bratrství, se najednou vytrácejí a nahrazuje se vše mocí peněz. Existují i další hrozby, třeba pravicový extremismus, který opět sílí.

A samozřejmě životní prostředí. Ukazuje se, že havárie jaderné elektrárny v Japonsku poznamenala hodně moře a život v něm. Uhynulo velké množství ryb. Takže nebezpečí je dost.