Článek
Kolekci předchází příběh o jeho loňském pobytu ve Spojených státech. Po dva roky předtím nenapsal ani notu, ani slovo, ovšem Amerika ho tak inspirovala, že tam během několika dnů vznikly nové písničky i texty akorát tak na album.
Skvělí muzikanti z USA
Proto se Müller hned poohlédl po spoluhráčích: provokoval muzikantské štěstí a uspěl. Do studia Monster Island v New Yorku vlákal bubeníka Steva Holleyho, který hrával s Paulem McCartneyem ve skupině Wings a doprovázel Joe Cockera i Eltona Johna, a s ním i kapelu kytaristy Johna Lardieriho.
Studioví muzikanti to jsou profesionální, což o to. Nemohli ovšem předvést všechno mistrovství, které v nich dříme, protože od autora dostali průměrný materiál. Rychlost, se kterou byl stvořen, je bohužel patrná.
Jen dvě nové kompozice
Müller sice na zadní straně obalu avízuje tucet písniček, ve skutečnosti jsou však na desce jen dvě složené z několika pojmenovaných. První je dlouhá, tichá a melancholická. Frontman v ní krásným sytým hlasem vypráví osobní texty.
Vystačí s tím celou první půlku alba, včetně všech tří dílů jednoduchého melodického nápadu pojmenovaného Anjel I. až III. Nesmírně monotónní a bezkrevná záležitost, pomohlo by oddělit skladby sirénou, aby bylo zřejmé, kdy jedna končí a další začíná.
Druhá písnička je přece jenom svižnější a o poznání kratší. Müller ji zahajuje pod názvem Najlepšia droga a pokračuje ve druhé polovině desky prostřednictvím kousků Kruh a Cesta je cieľ. Neoddělil je pauzou, což má za následek, že posluchač bez pohledu na display přehrávače nepozná, kterou zrovna slyší. To už tady ovšem bylo.
Finále "druhé skladby" je i finále desky. Závěrečná Asi to tak musí byť prozrazuje, že Müller ve studiu na okamžik z kanape přece jen vstal, protože alespoň ona tepe životem hudebním, textovým i výrazovým.
V dalších textech nicméně několikrát nemile překvapil. Zjistit ve dvaačtyřiceti letech, že "nejlepší droga je čistá hlava" (v písni Najlepšia droga) je věru objevení Ameriky.
Paradox nakonec. Jakmile z téhle producentsky odbyté desky vyjmete jednoskladbovou výseč, uspěje. Müller je totiž neodolatelný ve výrazu na ploše do pěti minut. Chce to ale razantně vysekávat.
Richard Müller: Monogamný vzťah
Universal Music, 42:52