Seriál diváky začal ztrácet, přestože po první tři díly zájem zůstával konstantní a pohyboval se kolem 1,8 miliónu diváků. Jakmile však začalo mistrovství světa v hokeji, zájem poklesl. Čtvrtý díl sledovalo jen 1,4 miliónu lidí, když o dvě stě tisíc více se jich dívalo na zápas Česka s Kazachstánem. Na pátý díl se dívalo je 1,2 miliónu diváků, zatímco zápas ČR s Kanadou sledoval o milión lidí více.

Seriál nezúročil natrvalo ideální výchozí pozici. Po propadech Nemocnice na kraji města po 20 letechČerných baronech nemohlo být hůř.

Původní materiál scenáristů Marka Dobeše, Jiřího Pavlovského a Štěpána Kopřivy měl pak stoprocentně obstát ve chvíli, kdy konkurenční Prima nasadila všeparodii Rodinná pouta, jež je ještě slabší než její jihoamerické seriálové idoly.

Opakování, opakování

Jenže s pátým dílem Místa nahoře, příběhu ze satelitního městečka se ukázalo, že zachovat napětí a pestrý sled událostí je nad síly tvůrců, pročež byl divák nucen nechat se znovu přesvědčit o chudobě Lukešových. Opět slyšel otce Jardu škemrat o práci, dokonce během pijatyky se sousedem Kadlecem.

Tentýž Kadlec se zase pořád nemá rád se šéfredaktorem Janouchem. Staronovým důkazem byla slovní přestřelka, po které by každý jiný šéfredaktor svého podřízeného vyrazil. Kadlec ale zůstal, jeho šéf potřebuje větší kapky.

Matka Lukešová pořád bere prášky. Je na tom hůř a hůř, ale manžel ani jinak poměrně chytrá starší dcera (udělala přece maturitu) nejsou s to rozpoznat, co se za bleskurychlými změnami její nálady skrývá. Tabletky však nejspíš došly, a tak se snad příště celá epizodka posune alespoň k ambulantní léčbě.

Jinými slovy se příběh šine kupředu skluzem hlemýždím vědom si pravdivosti mýtu o opakování, matce moudrosti. S takovou se dal napsat seriál stočtyřdílný.

Černý humor i romantika

Hereckými hvězdami jsou Ondřej Vetchý (Kadlec), Miroslav Táborský (Lukeš) a především znamenitá Simona Stašová (Lukešová). Na záda jim dýchají Josef Somr (otec Doskočila), Jiří Lábus (Fiřt) i Vilma Cibulková (Cihlářová). Za nimi je ale pusto, ostatní protagonisté spíš nechávají vzpomenout na černé dny české seriálové tvorby z dob Nemocnice a Černých baronů.

Potěšení alespoň přináší černý humor, přítomný pomálu, leč přece. Seriálem zalomcovalo několik drsných seků (třeba fenomenální útěk starého Doskočila z domu), ale dialog z domova důchodců všechny předčil: "Zakoukal jsem se do ní na první pohled," vzpomněl stařeček na setkání se svou ženou kdesi na pouti. "Málem jsem jí tam vystřelil to..."

"Růži?" zeptal se naivně novinář Kadlec.

"Ne, voko," dokončil děd a jeho družka se při té vzpomínce div nezardousila smíchem.

Takový černý humor pravda není pro všechny, nabízí ale větší vzrušení, než třeba dohra po milování mezi mladými Rokytou a Lukešovou. Ona soudí, že šlape po mraku, on ji zapřísahá, aby nezašlápla slunce, a ona ho ujistí, že dá bacha, protože by to byla škoda.

To tak zažít.