Článek
V hlavních rolích spolu bojují Matt Damon (hrdina bez bázně a hany), silně přehrávající Jodie Fosterová (zlá šéfka bezpečnosti), William Fichtner (zlý manažer továrny jak z československého filmu z padesátých let) a Alice Bragaová (hodná zdravotní sestra a kamarádka hrdiny z dětství, jejíž dítě má leukémii).
Nacházíme se v roce 2159. Bohatí si užívají na umělé vesmírné stanici Elysium, většina lidí žije na zničené a přelidněné Zemi. Občas se pokusí proniknout k Elysiu, ale Jodie je hned nemilosrdně nechá zabít. Hlavní hrdina žije na Zemi a je šikanován systémem (rozhovory s robotickým policistou a úředníkem nemají chybu, Blomkamp šikovně staví téměř kafkovskou atmosféru, jen s přídechem cyberpunku). Při nehodě v továrně je ozářen a jedinou šancí je dostat se k léčíčímu stroji na Elysiu.
Alice Bragaová
Sestřička ho požádá, jestli by nepomohl i nemocné dceři, a boj o životy nabírá obrátky. Honičky, střelba a rvačky běží ve vražedném tempu a v působivém výtvarném pojetí. Technické hračičky, létající stroje, zbraně, cyberpaže, napojování mozku přímo na počítač - vypadá to skvěle.
Že režisér některé scény částečně vykradl z Total Recall by se dalo snést, ale vše je marné, když jsou ve scénáři nesmysly. Hlavní hrdina je ozářen, mele z posledního, každým dnem může umřít. Během několika minut se ale promění v nadupaného Übermensche, který podává výkony zdravého a trénovaného mladého muže a hlavně - myslí mu to jako nikdy. Čtyři dny před smrtí ozářením?
Finále je pak vrcholem nesmyslu - dítě nás, hloupé diváky, polopaticky poučí pohádkou o přátelství a Blomkampova pohádka plná klišé ústí v hollywoodský happy end, kdy získají přístup k luxusu všichni. Takže služby maximálně pro pár desítek tisíc lidí jsou najednou pro sedm, osm miliard lidí. A všichni všechno budeme mít dohromady, dodal by Císařův pekař. Jak by to fungovalo? Kde by se brala energie a voda? Takovými otázkami se vtipálek Blomkamp nezabývá a prostě rozsvítí nápis: The End.