Tvrdíte, že taneční hudba je folk současnosti? Co tím myslíte?

Folk je pro mě hudba obyčejných lidí, žádných velkých hudebních fajnšmejkrů. Je to muzika, při které si lidé odpočinou, můžou se vyjádřit, užít si melodii a tancovat. Vytváří prostor, ve kterém se mohou potkávat. Shromáždí se u ní na konci dlouhého dne nebo pracovního týdne a užijí si, oslaví to spolu. Myslím, že taneční hudba je převládající hudební žánr dneška.

Říká se o vás, že jste postavili most mezi taneční a rockovou hudbou. Souhlasíte s tím?

My tyhle žánry, stejně jako mnohé další, s kolegou Rickem Smithem, s nímž jsme Underworld založili, milujeme. Vždy jsme si mysleli, že je dobré je propojovat. A myslím, že se nám je dařilo propojovat správně díky tomu, že Rick je v tomto směru velmi nadaný producent. V našich písničkách se odráží hudba, kterou máme rádi. Skutečně si myslím, že jsme jedna z prvních kapel, která svedla komunity těchto dvou žánrů na jeden koncert.

Mé texty jsou vždy založené na osobní zkušenosti. Nyní jsem navštívil hodně zapomenutých míst a připadala mi velmi krásná a stimulující

Mnoho hudebníků mluví o míchání žánrů a boření hranic. Užijete si i hudbu, která se drží jednoho hudebního stylu?

Jistě, miluji ji. Muziku nejrůznějších žánrů dokonce sbírám. Mám rád klasiku, domorodou hudbu z nejrůznějších částí světa i čistou elektroniku. To všechno je úžasné. Když pak dojde na naše vlastní psaní, tak se všechny tyhle vlivy vyjeví najednou.

Letos jste vydal sólové album Edgeland. Naučil jste se při jeho vzniku něco nového?

Mnoho věcí. Musel jsem se například posunout v psaní textů. Po dvaceti letech také znovu hraji hodně na kytaru. To si s Underworld užiji málo. Změnit na chvíli kapelu je fantastické. Také jsem musel najít úplně nový zdroj inspirace. Underworld byli vždy inspirováni centrem města. Pro Edgeland jsem se proto přesunul na jeho okraj, který je úplně jiný.

V čem?

Už třeba tím, že když jsem tam přišel s kamerou a notebookem, budil jsem pozornost. Musel jsem mnohokrát vysvětlovat, co tam dělám. Díky tomu jsem ale potkal řadu lidí. Víc, než s kolika přijdu do kontaktu v centru.

Takže jste jim říkal, že hledáte inspiraci pro album?

Ano. Mé texty jsou vždy založené na osobní zkušenosti. Nyní jsem navštívil hodně zapomenutých míst a připadala mi velmi krásná a stimulující. Udělal jsem mnoho fotek, bavilo mě o nich psát a zpívat. Bylo to osvěžující.

To na koncertech Underworld miluju, je to živý organismus. Můžou se stát neočekávané věci

Co vás charakterizuje jako umělce?

Sám sebe vidím především jako výtvarníka. V současné době vystavuji v několika galeriích. A v této oblasti se – stejně jako v hudbě – snažím ztvárnit svůj vnitřní hlas. Říká se, že by měl člověk tvořit od srdce. Občas se do něj ale podíváte a nejste si úplně jistí, co v něm vlastně je. Právě sólový projekt Edgeland mi dal možnost to skrz tvorbu znovu objevit. Jde o to, vystavět něco z jednoduchých základů. Underworld se za ta léta stali velmi komplexním celkem, který má svou historii. Bavilo mě vrátit se k jednoduchosti a najít prvky, ve kterých uslyším vlastní hlas.

Kdy vyjde nové album Underworld? Vaše poslední deska Barking vyšla v roce 2010.

To je dobrá otázka. Nevím. Stane se to, až přijde pravý čas. V současné době máme radost z toho, že spolu stále hrajeme.

Co můžeme očekávat od nadcházejícího koncertu?

Zahrajeme naživo jako obvykle. Někteří lidé si můžou myslet, že jenom zmáčkneme tlačítko, ale my rádi hrajeme živě, abychom mohli reagovat na náladu v publiku. Publikum nás vlastně při koncertě režíruje. To na koncertech Underworld miluju, je to živý organismus. Můžou se stát neočekávané věci.