Článek
Koncert otevřela tuzemská progrocková formace Sebastien, která si vybojovala předskakování ve veřejné internetové soutěži. Nabídla suverénní vyzrálé vystoupení, hudebně připomínající metal osmdesátých let. Druhá předkapela, německé trio Cryptex, se vyznačovala především úpornou snahou navázat kontakt s publikem.
Pravé rockové peklo v nejlepším slova smyslu se rozpoutalo s příchodem hvězdy večera. Po zvukově rozpačité Hello Hooray naplnila skladba House of Fire halu tlakem tří brilantních kytar a masivní rytmiky v maratónu, který bez jediného slova mezi písničkami trval bezmála dvě hodiny. Vedle sugestivního frontmana v přečetných převlecích strhávala zaslouženou pozornost především čtyřiadvacetiletá plavovlasá kytaristka Orianthi Panagaris, která už parádním sólem v dekadentním rockʼnʼrollu Under My Wheels dokázala, že bude vším jiným než pouhým estetickým doplňkem mužských kolegů.
Vedle průřezu svou hitovou kariérou, v němž nechyběly písně Hey Stooppid, Poison, Welcome to My Nightmare či No More Mr. Nice Guy, vzdal Cooper čest svým zesnulým souputníkům v perfektních coververzích písní od The Doors, Johna Lennona, Jimiho Hendrixe a The Who.
Pochopitelně došlo i na osvědčené kousky pódiové hororové show včetně gilotiny, svěrací kazajky, výbuchů a ohňů. V písni Feed My Frankenstein se jmenovaný netvor v nadživotní velikosti objevil i na jevišti.
Až po závěrečnou Schools Out, osvěženou úryvky floydovské Another Brick In The Wall, se celý koncert nesl v duchu precizní podívané a hlavně dokonale odvedené a naprosto strhující muzikantské práce.