Dříve jste často zmiňovali inspiraci literaturou. Co bylo hlavní inspirací pro texty na vašem loňském čtvrtém albu Dead Silence?

Texty píšou Ben a Ian, a tentokrát jsem v nich žádnou literární inspiraci nezaznamenal. Myslím, že se nechali ovlivnit hlavně všední realitou, příběhy a emocemi, které každý den prožívají. Co se textů týká, mají období dost expresivního vyjadřování. Tentokrát je to tak trochu, jako když si s kamarádem zajdete na pivo a hovoříte o všedních událostech i o celosvětovém dění. Je to o přítomnosti a reálném dění.

Který text se vám obzvláště líbí?

Nemám žádného jasného favorita. Líbí se mi všechny, myslím, že se klukům hodně povedly. Viking Death March má úžasný text, Suprise Suprise je vtipný, Crooked Minds je hodně cool. Je tam několik opravdu povedených textů, ale myslím, že obecně stojí za to věnovat těm textům pozornost.

Je známá hudební rivalita mezi Británií a USA. Jak do toho zapadá Kanada?

Řekl bych, že Kanada v současné době produkuje některé z nejlepších umělců na světě. Od popové muziky k post hard coru se najdou neuvěřitelné kapely. Vezměte si Fucked Up, Cancer Bats, Alexisonfire, Metric, Mother Mother…

Je u nás prostě hodně úžasných kapel. A dominujeme i ve světě popu – už proto, že máme Justina Biebera. Myslím, že v Kanadě se umíme skvěle vyjadřovat uměním.

Která kapela je v Kanadě považována za nejúspěšnější?

Teď to budou asi Nickelback.

Podporujete stále nějaké charitativní organizace?

Pořád podporujeme Kids Help Phon, která zřizuje telefonní linku pro děti. Můžou tam zavolat a popovídat si o svých problémech. Na minulém turné jsme všechny naše hosty u vstupu požádali o deset dolarů, a vydělali jsme tak osm tisíc dolarů pro tuto organizaci.

A pořád také pomáháme skvělé organizaci F. U. M. S. (zkratka znamená v překladu Polib si šos, roztroušená sklerózo – pozn. red.). Příležitostně pomůžeme, kde se dá, ale těchto dvou organizací se držíme, jsou pro nás prioritou.

V České republice jste už vystupovali víckrát, mimo jiné na festivalu Rock for People před třemi lety. Pamatujete si něco?

Z Česka si velmi dobře pamatuji Prahu. Za prvé jsme kromě ní nic moc jiného neviděli a za druhé je opravdu krásná. Mám to tam strašně rád. Vybavuji si, že jsem tam na nějakém náměstí sledoval světový šampionát ve fotbale, a vzpomínám také na skvělé večeře a procházky kolem Vltavy. Vždycky jsem si to u vás pěkně užil a koncerty se také pokaždé povedly.