Křížek pocházel z Dobroměřic u Loun, studoval na Českém technickém učení kreslení a geometrii, naučil se tam i modelování do hlíny, a poté byl přijat na pražskou Akademii výtvarného umění do sochařského atelieru, kde se u Bohumila Kafky seznámil s tradičními hodnotami evropského sochařství Rodinova směru.

Na studijní cestu vyrazil do Francie a po únoru 1948 se rozhodl, že tam zůstane natrvalo. Seznámil se s Pablem Picassem, který ho nadchnul pro keramiku a umožnil mu pracovat ve Vallauris, lákala ho francouzská abstrakce i umění ornamentu, kamarádil se s českými výtvarníky. Byla to Toyen, která ho uvedla mezi pařížské surrealisty.

Nejvíce ho však zaujala tvorba nazývaná art brut. Tento pojem, který bývá česky překládán jako „umění v surovém stavu“, vymyslel francouzský výtvarník Jean Dubuffet a označoval jím tvorbu diletantů, neškolených amatérů, u nichž se projevil přirozený umělecký talent. Šlo především o kresby duševně chorých a lidí na úplném okraji společnosti, jejichž tvorba se běžně považovala za výraz podivínství a bláznovství.

Křížkovy sošky jako by připomínaly kulturu neznámé neolitické civilizace, pracující ve sféře umění jen s hlínou a nahrubo opracovanými kameny

Dubuffet v tom však spatřoval ničím nezkažený inspirační zdroj pro moderní umění. Stejně tak art brut fascinoval i Jana Křížka, a ač sám měl profesionální výtvarné školení, k tomuto směru se hlásil a stal se jeho představitelem. Současně ho v umění zaujalo vše archaické a primitivní, v čemž hledal nepopiratelnou sílu a tvůrčí svěžest, jak sám psal v dopisech adresovaných otci surrealismu André Bretonovi. Ve Francii objevil pravěké skalní kresby, sochařské umění Keltů, Sumerů a Mínojců a tzv. primitivní díla přírodních národů i předkolumbovských indiánských civilizací.

Člověk má ve Valdštejnské jízdárně občas dojem, že zabloudil na archeologickou výstavu. Křížkovy sošky jako by připomínaly kulturu neznámé neolitické civilizace, pracující ve sféře umění jen s hlínou a nahrubo opracovanými kameny. Kresby zase vypadají, jako by je malovalo dítě. Za vším je ale patrná výtvarná kreativita, česká hravost a francouzská radost z tvoření. Sochař neohromuje monumentálními tvary, vše je drobné, komorní, intimní. Užité umění se v jeho pojetí stává plastikou a socha zas užitným předmětem denní potřeby. Vše pohromadě nabízí na výstavě úžasný zážitek!

Život v dřevěném domku

Křížek nikdy nezbohatl. V roce 1962 si sám se svojí ženou Jiřinou postavil jednoduchý dřevěný domek na francouzském venkově, přivydělával si chovem králíků, včelařením a pěstováním zeleniny. O deset let později dostal příspěvek od obce Goulles, aby si do domácnosti mohl zavést elektřinu.

Výstava sleduje umělcovy životní osudy i vývoj jeho tvorby. Organizátorům se podařilo shromáždit řadu děl, zapůjčených jak z veřejných, tak soukromých fondů v České republice i z muzeí a sbírek ve Francii.

Nejde jen o Křížkovy práce. Cenné je, že divákovi jsou nabídnuty souvislosti s francouzským uměním i tvorbou jeho přátel od Václava Boštíka až po Jeana Dubuffeta a Pabla Picassa. Kupříkladu Picassovu keramiku do Prahy zapůjčilo Muzeum Picassa v Barceloně. Dialog je podnětný a ukazuje kvality a význam Křížkova díla.

Výstavu připravila Národní galerie v Praze ve spolupráci s Francouzským institutem v Praze a Galerií Benedikta Rejta v Lounech a vychází k ní obsáhlý katalog, jejž s pečlivostí připravila Anna Pravdová, která se objevování tvorby umělce věnuje více než patnáct let.

Celkové hodnocení 90%