Hlavní obsah

Bring Me The Horizon: Nejsme fanoušci Pirátů z Karibiku

Právo, Šárka Hellerová

Britská kapela Bring Me The Horizon představí v neděli v pražském klubu Roxy své zbrusu nové album Sempiternal. Na otázky Práva odpovídal bubeník Matt Nicholls.

Foto: Sony Music

Bring Me The Horizon vydávají album a míří do Prahy. Matt Nicholls vlevo nahoře.

Článek

Pocházíte z města Sheffield, které je u nás vnímáno jako průmyslové. Ovlivnila atmosféra toho místa vaši hudbu?

Už tam sice nebydlíme úplně všichni, ale pořád tam máme základnu. Všichni jsme tam dělali stejné věci, chodili jsme na stejné koncerty. Když jsme jednou viděli koncert jedné hardcoreové kapely, hned jsme si řekli, že bychom chtěli dělat to samé. Už proto, že jsme se nudili, v Sheffieldu nebylo moc co dělat. Takže jsme založili kapelu.

Název vaší kapely vznikl před devíti lety na základě hlášky Jacka Sparrowa z filmu Piráti z Karibiku. Ovlivňují jiná umělecká díla vaši tvorbu nadále?

Chtěl bych podotknout, že je sice pravda, že se podle toho filmu jmenujeme, ale že vlastně ani nejsme jeho velcí fanoušci. Jenom se nám líbilo, jak to zní. Jinak obecně máme filmy rádi. Není to tak, že bychom třeba psali písničky přímo o nich, ale rozhodně nás ovlivňují. Už jenom třeba filmová hudba je zajímavá a zanechá v člověku nějaký dojem. Ale to je jako se vším, cokoli kolem na vás má vliv.

Vaše hudba je definována jako metalcore nebo deathcore, což je ale pojmenování médií. Jak ji vnímáte vy sami?

Tak nějak. Snažíme se ji ale neustále rozvíjet, dělat něco nového. Jakmile se kapela zasekne a neposouvá limity, jde to do kytek. Důležité je si věřit a nezpohodlnět.

Jak populární je hudba, kterou hrajete, ve Velké Británii?

Jde to dobře, naše nové CD se dostalo na třetí pozici v britské albové hitparádě. Dokonce nás nedávno začali hrát v rádiu, což je úžasné, protože jsme na scéně už nějaký čas a teprve teď jsme se dostali do rádia. Řekl bych, že pomalu rosteme.

Na novém albu Sempiternal přicházíte se změnou stylu a ubíráte se více k post rocku. Čím to je?

Tak to nevím, prostě se to stalo. My se o tom vědomě nerozhodli. Začali jsme psát a dopadlo to tak, jak to je. Nepracujeme tak, že bychom si dopředu snažili určit zvuk.

Na obalu alba je symbol zvaný květ života. Co vás k tomu vedlo?

To by vám řekl spíš náš zpěvák Oliver, on přišel s nápadem, že se to bude jmenovat Sempiternal a na obalu bude květ života. Prý to reprezentuje cestu, hledání, věčnost a podobné věci. Souvisí to s texty.

Z kapely nedávno odešel váš dosavadní kytarista Jon Weinhofen. Proč?

Nesmím o tom mluvit. Právě spolu řešíme nějaké právní záležitosti a dohodli jsme se, že o tom nikdo nebude mluvit.

Jaká muzika vás inspiruje?

Poslouchám dost různých věcí, ale baví mě třeba hip-hop. Poslechnu si cokoliv dobrého, nejdu cíleně po jednom žánru. Můj asi nejnovější objev, který by mohl zajímat i naše fanoušky, je britská kapela Empress.

Reklama

Výběr článků

Načítám