Unikátní dílo je vysoké více než dva a půl metru a složené z osmi dílů, kdy části Haškova levého oka a temene hlavy jsou vyjmuté a leží opodál. Sochař Radomír Dvořák s autorem písma, akademickým malířem Pavlem Filipem a dalšími spolupracovníky vytvořili za dva roky portrét spisovatele, který se narodil 30. dubna před 130 lety v Praze a v Lipnici vlastně jako psanec dopsal torzo svého slavného románu.

Dvořák připomněl, že mu archeologové opravili časový odhad trvanlivosti díla - u písma je to pětinásobek životnosti nápisu II. římské legie na Trenčínské skále z roku 179 n. l. Což dává 9170 let, prý plus mínus čtrnáct dní. Potomci by si ho mohli přečíst až do roku 11 183 n. l.

Význam sdělení podtrhuje výběr jazyků symbolizujících smíření. Vedle sebe jsou čeština, němčina, polština, ruština, maďarština, hebrejština, arabština, čínština, angličtina a esperanto. Dílo je z lipnické žuly, která se tam těží už stovky let.
Shodou okolností si letos 1. května připomeneme 90. narozeniny Josepha Hellera, jehož hrdina Yossarian z románu Hlava XXII se nechal inspirovat českým předchůdcem, s čímž se autor svěřil Arnoštu Lustigovi a v románu Zavíráme  učinil Švejka dokonce součástí děje.

Švejk: Ano či ne?

Víkendové lidové slavnosti se zúčastnili i účastníci mezinárodní konference, která se od pátku do neděle konala v Lipnici. Zazněla na ní i norština Jumara Hensiho, který dva roky svého života věnoval známému putování Haška i Švejka během války.

Absolvoval „Budějovickou anabázi“, následoval jeho cestu do Haliče, na Ukrajinu, do Samary. Ocitl se v Irkutsku, poté v Narvě a Štětíně, odkud Hašek a jeho nová žena Šura směřovali do Pardubic na povinnou karanténu. O této cestě podal strhující svědectví.

Účastníci konference z deseti zemí se v sobotu spojili internetovým mostem se Zennym Sadlonem, Čechoameričanem, bývalým exulantem, který za dvanáct let pořídil už třetí překlad Švejka do angličtiny. Protože žije v Chicagu, tak do moderní americké angličtiny.

Ztotožnil se s Haškem na základě jeho textu a řekl, že člověk, který opustí rodnou hroudu, nikdy nebude stejný. Lidé na celém světě podle něho vidí, že Švejk všechny kritické i tragické situace přežívá, a věří, že i oni své trable přežijí. Je ale přesvědčen, že přiblížit Švejka v postmoderní společnosti, v době mimořádných technických možností, bude složitější.

„Měli bychom se zbavit pojetí Švejka jako komedie, jen jako humoristického románu. Je to univerzální součást celosvětové kultury,“ sdělil Sadlon.

Jaroslav Šerák představil své internetové Virtuální muzeum Jaroslava Haška. Moldavský překladatel Stojan Lekovski, který připravuje druhý překlad románu, zase vyslovil přesvědčení, že Hašek skoro po sto letech stále ukazuje nesmyslnost válek vedených ze zištných důvodů a dodal, že poselství Švejka je proto věčné.
Literární vědec Radko Pytlík dokázal, že Hašek byl vzdělaný a ironický novinář, spoluzakladatel čs. legií, který je dle jeho soudu zbytečně opustil a v době neustále se měnící tragické historické situace byl poté jimi postaven mimo zákon a po návratu dožíval vlastně skoro jako bezdomovec.

Připomněl názor F. X. Krejčího, který o Haškovi mluvil jako o našem prvním „vědeckém humoristovi“, a dodal, že před dalšími generacemi stojí otázka podívat se na jeho osud jako na vztah člověka k dějinám z filozofického hlediska. Román o Švejkovi takovou otázku staví, a i když to autor tak nemusel myslet, je ve světě přijímán i jako filozofické dílo.