Role výpravčího Hubičky z oskarových Ostře sledovaných vlaků přinesla Josefu Somrovi nejen popularitu, ale na dlouhou dobu ho předurčila k rolím proutníků, svůdníků a necudů, hraných s přimhouřeným okem, úsměškem na rtech a přehazovačkou na hlavě, malinko odporných, a přece čímsi vzácně přitažlivých. Hrál je vždy virtuózně, i když tak odporují jeho introvertní a cudné povaze. "Už v absolventském představení jsem hrál alkoholika. Ty role odpovídají mému obličeji, zcela určitě ale ne mé povaze," řekl ČTK Somr.

Somr je rodák z moravskoslováckého Vracova, kde vyrostl a kam patří, přestože podstatnou část života prožil na jevištích divadel v Brně, Pardubicích a od roku 1965 v Praze. Spoluvytvářel slavnou éru Činoherního klubu, obklopen herci stejné krevní skupiny - Petrem Čepkem, Miroslavem Macháčkem, Janem Kačerem, Františkem Husákem, Jiřím Hálkem aj. Na malém jevišťátku ve Smečkách si zahrál vyšetřovatele Porfirije v Zločinu a trestu, Osipa v Revizorovi, Goldberga v Pinterových Narozeninách, Timoteje v Mandragoře, hlavního hrdinu v Andrejevově hře Ten, který dostává políčky, Pechuma v Žebrácké opeře.

V roce 1978 přišel do Národního divadla a ani na jeho velkém jevišti se jeho herectví neztratilo, jen nabralo na výraznějším gestu a konturách: fanfarónský Bušek z Našich furiantů, Profous ve Vévodkyni valdštejnských vojsk, Glostr v Králi Learovi, Claudius v Hamletovi, Vávra i Lízal v Maryše, Kunz v Roku na vsi.

V polovině 90. let vyhrál zápas se smrtí. Po šesti týdnech v bezvědomí se dokázal vrátit nejen do života, ale i na jeviště. Následující léta nebyla k jeho herectví moc štědrá a nabídky se ne vždy strefovaly do jeho cítění i tužeb. I tak mu role Františka v adaptaci Hrubínovy Romance pro křídlovku vynesla v roce 1997 Cenu Thálie, další dostal v roce 2001 za herecké duo s Blankou Bohdanovou ve hře Gin Game v pražské Viole. "Když se občas dívám na důchodce, kteří se ještě snaží hrát, trpím. Bojím se, zda neupadnou, zda jim budou diváci rozumět, zda nezapomenou text," svěřil se nedávno Somr.

Vděčné příležitosti nabídl Josefu Somrovi film - po Ostře sledovaných vlacích následovala Soukromá vichřice, Žert, Radost až do rána, Helimadoe, Tři veteráni nebo Kleinova pentalogie o básnících. Zajímavou postavu hraje v novém televizním seriálu Místo nahoře.

Somrovo herectví souzní s jeho hloubavou povahou, ostychem před mediální slávou a extrémní sebekritičností. Je neokázalé, úsporné v prostředcích, ale nikoli v nasazení, je to herectví prožitku a proměny, groteskní stylizace i jímavých hloubek, herectví, které diváka překvapuje a zasahuje tím, že pojmenovává skryté, často odvrácené a pečlivě skrývané hlubiny člověka. Vynikající herec, charakterní a dobrý člověk, to je vizitka dnešního sedmdesátníka Josefa Somra. Není to málo.