Zástupců menšin je prý v televizi mnohem méně, než by odpovídalo počtu obyvatel. Např. mezi výkonnými producenty je dvakrát méně žen a pětkrát méně zástupců národnostních menšin, než by mohlo být.

“V hollywoodském zábavním průmyslu bohužel velmi často existuje nesoulad mezi autory, kteří jsou najímáni na psaní příběhů, a Amerikou, která je každým dnem rozmanitější,” řekl Hunt, který se zaměřil na 190 pořadů v 28 různých televizích.

Podle zprávy je tu ale přeci jistý pokrok. Za posledních deset let se počet zástupců menšin zdvojnásobil. Jenže u žen to moc nezafungovalo a jejich zastoupení stouplo o pouhých 5 procent.

Pokud jde o věk, psaní a tvorba rozhodně není záležitostí mladíků. Lidé nad čtyřicet let zastávají v Americe polovinu pozic v oboru, i když asi třetina pořadů nemá nikoho nad padesát let, což se dá částečně vysvětlit tím, že jde zřejmě o pořady pro mladé.

Hunt přiznal, že na počet homosexuálů a transsexuálů se raději nezaměřoval, protože by bylo dost složité získávat relevantní data.

A k čemu to vlastně bude?

Profesorka Nancy DiTomasová ke studii uvedla, že zástupci menšin se mezi tvůrce nedostanou už proto, že se nemají kde setkat s lidmi z televizí.

“Není to jen síť přátel, často záleží na sousedství, etnických a náboženských skupinách, lidech, kteří prostě chodí do stejných škol, stejných kostelů, jsou spojeni se stejnými institucemi,” řekla DiTomasová. Zábavní průmysl je zkrátka “business stojící na osobních vztazích”.

Ke změně má nyní přispět WGAW Writer Access Project, jehož součástí je autorská soutěž pro menšiny. Jejich práce se tak dostane k posouzení producentům. Nabízí se však také otázka, proč by vlastně mělo více žen či Afričanů dělat filmy a seriály? Vyplatí se tyto projekty? Budou mít jejich díla vyšší kvalitu než díla židovská či anglosaská? Tyto otázky si studie profesora Hunta vůbec neklade.