Modestep právě vydávají svou první desku Evolution Theory. Jaký je to pocit?

Je úžasné, že konečně vychází, protože jsme ji chystali skoro tři roky. Měla už být vydaná dávno, první termín byl v roce 2011 poté, co šel do oběhu singl Sunlight. Tehdy i potom se ale objevily určité obchodní komplikace ze strany labelu, drobné nepříjemnosti, které se protahovaly. Omlouváme se fanouškům, ale teď už je to venku, tak hurá. Jedeme.

Debutové album vydáváte v pozici, kdy jste si jako kapela vybudovali jisté renomé. Jsou podle vás alba stále zásadním milníkem?

Myslím, že ano. Pořád chceme být známí kvůli své hudbě. Jsme ale pyšní i na naše živá vystoupení. A u naší kapely se ta podoba hudby pro živé vystoupení poměrně dost mění. Naživo jsme rockovější než na albu.

Na albu máte ale především elektronický zvuk. Jak tedy vypadají vaše koncerty?

Je to trochu schizofrenní. Na albu má každá písnička svou identitu, jsou to individuální kousky, zatímco koncert se podobá spíš DJ setu, i když má rockovější zvuk. Písně se při něm prolínají jedna do druhé, mají pozměněné aranže. Jsme na to pyšní, protože to mísí to, co máme rádi – rock’n’roll a nonstop dýdžejské sety. Celé to má vysoké tempo a hodně energie. A funguje to, lidi skáčou a baví se.

Co je v Británii pro mladou kapelu nejtěžší věc?

Nejtěžší je přijít s něčím, co publikum ještě nevidělo, neslyšelo a nezažilo. Za celou dobu trvání britské hudební scény tu toho bylo už tolik. A naše přání je, aby lidé z našeho koncertu odcházeli s tím, že byli na Modestep, ne s tím, že jim to něco připomnělo. Neříkám, že to zvládáme, ale pracujeme na tom.

Souhlasíte ale s tím, že poměrně velká žánrová podobnost mezi vámi a některými dalšími kapelami existuje?

Ano, třeba Pendulum dělají úžasné dýdžejské sety s živými nástroji a rockovým nádechem. Nebo i The Prodigy. Ale já přesto myslím, že jsme poměrně originální. Do jedné hodiny zvládneme dostat asi padesát písniček, bez přestávek, naživo.

Vy sám jste se ke kapele přidal, když už existovala. Víte, co vedlo její zakladatele, bratry Joshe a Tonyho Friendovi, k tomu, aby místo dýdžejingu založili kapelu?

Oni hlavně spojili všechno, co mají rádi. A to bylo nejen dýdžejování, ale třeba i vliv Stevieho Wondera, Michaela Jacksona a také kytar. Pak přibrali Joshova spolubydlícího Matthewa a mě a klaplo to.

Recenze Evolution Theory v Guardianu říká, že vaše hudba bude pravděpodobně promlouvat spíš k dětem než k dospívajícímu publiku. Průměrného posluchače autorka článku tipovala na dvanáct let. Má pravdu?

Píšeme hudbu, jaká se nám líbí. Pokud si k ní najdou vztah děti, super. Jsme teď na turné v Británii a chodí na nás lidé tak od čtrnácti. Ale v loňském roce jsme hodně hráli na festivalech a chodili za námi i dvacátníci třicátníci a chválili nás.

Než jste se přidal k Modestep, spolupracoval jste s několika umělci. Kdo z nich byl pro vás nejdůležitější?

Nejbližší mi byla spolupráce s mým kamarádem, který se jmenuje Tinashé. Jeho hudba je velmi vřelá. Je to Afrikou inspirovaný pop, který je mému srdci blízký. Doporučuji.

A jak vzpomínáte na spolupráci se skupinou Backstreet Boys?

To jste mě pobavila, kde jste tohle na mě našla? Před lety jsem s ní hrál několik koncertů. Jsou to fajn kluci, je s nimi zábava. Snadno se s nimi vyjde.