Hlavní obsah

Francouzský film Láska všemi deseti se vrací do minulého století

Právo, Věra Míšková

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Nápad natočit film z prostředí závodů v rychlopsaní na stroji je originální a slibuje příjemný návrat do časů, kdy se tančil charleston a čača, blížily se twist, rock’n’roll a zkracování sukní. A také počátky ženské emancipace.

Foto: Aerofilms

Déborah Françoisová u stroje, který ji dovedl k vítězstvím.

Článek

Do období konce 50. let minulého století zasadil debutující francouzský režisér Régic Roinsard romatickou komedii Láska všemi deseti.

Hlavní hrdinka Rose patří k těm dívkám, které si uvědomují, že už jim nestačí podřídit se dosavadním zvyklostem. Dá vale rodné díře, bručounskému tátovi i snoubenci a vydá se do města ucházet se o místo sekretářky. Pohovor s budoucím šéfem sice na získání práce nevypadá, ale když Louis zaznamená, jak dívka mlátí do stroje – jako hluchý do vrat, třemi prsty, ale úžasně rychle – probudí se v něm duch soutěživého sportovce a Rose místo dostane. S tím, že se naučí psát opravdu pořádně a svému šéfovi a trenérovi přinese slavná vítězství.

Jak si šéf usmyslí, tak se stane. Talentovaná dívka, ač o vlídném vzájemném vztahu zprvu nemůže být řeči, mu časem dopřeje všechno, o čem snil, a že jejich city projdou zásadní změnou, o tom nechť nikdo nepochybuje.

Roinsard se nepřehlédnutelně přiznává k obdivu ke zvolené době. Rose stylizuje do hvězd od Marilyn Monroeové k Audrey Hepburnové, nechá zahrát řadu dobových šlágrů, kostýmy i barvy do nejmenších podrobností konec padesátých let evokují.

Vleče se to

Do hlavní role obsadil půvabnou Déborah Françoisovou, kterou jsme viděli například ve filmu belgických bratří Dardennových Dítě. Jejího partnera hraje charismatický Romain Duris a jednu z podstatných vedlejších rolí Bérénice Bejo, představitelka Peppy v Artistovi.

Také atmosféra závodů v rychlopsaní, pro které angažoval na tři desítky českých závodnic, jež jsou na současné světové špičce, je výstižná. Detailní záběry na prsty letící po klávesách střídá s celkovými pohledy do sálu, působivě přibližuje sportovní kolbiště, kde se fandí jako na každém jiném utkání.

Jenže to všechno není dost platné v příběhu, který je předvídatelný takřka v každé minutě, přitom se vleče dlouhé dvě hodiny, v nichž už časem nenajdeme nic nového. Jen těžko lze uvěřit Roinsardově inspiraci filmy Billyho Wildera nebo Jacquese Demyho. Je totiž zjevné, že přednost před obsahem tu měla stylotvorná stránka věci.

A to je na film přece jen málo.

Celkové hodnocení 55%

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám