Navíc ta televizní série melodií v čele s nezapomenutelnou Robin (The Hooded Man) spíše evokuje osmdesátá léta minulého století než písně potulného keltského zpěváka ze třináctého století, jak by to asi pro potřeby starého příběhu bylo dobré.

Přesto byl úterní pražský koncert od roku 1970 existující skupiny Clannad výletem do dávných dob, kdy hudba byla kořením života a nesla v sobě obrovský duchovní rozměr, mysticismus věků a příběhy tak obyčejné a prvoplánové, že to ani zdaleka nenahrazovalo dnešní mediální svět.

Koncert ve Velkém sále pražské Lucerny byl jako skok časoprostorem. Přítomný posluchač při něm prolétl místy, o kterých jen četl, anebo v nich pobýval ve svých minulých životech. Že se v nich cítil dobře, bylo dílem upřímné hudební řeči Clannad.

V jejich písních a instrumentálních skladbách je vliv keltské hudby. Mísí se s folkem, new age, popem, irským folklórem i rockovými postupy, které tomu všemu na několika místech dodaly patřičné sevření a dojem, že vše stojí na pevném základu. Co na tom, že písničky Irů jedinečný stylový základ nemají a svobodně se pohybují po celé škále vlivů do všech stran.

Moya Brennanová byla jako zpěvačka perfektní.

Moya Brennanová byla jako zpěvačka perfektní.

FOTO: PRÁVO – Petr Hloušek

První část koncertu, který byl rozdělen přestávkou, byla tak poklidná, duchovní a tichá, že ji trochu živější následující část nebyla schopna vymést z paměti. Celý večer ocejchoval odzbrojující výrazový smutek intonačně přesné a ve zpěvech dominující Moyi Brennanové a procítěná hra jejích spoluhráčů. Potlesk byl někdy hlasitější, než hudba před ním. Zvláště v první části večera.

V písních Clannad, ať už byly ze sedmdesátých, osmdesátých či pozdějších let, hraje prim atmosféra, přičemž ticho je jejich nedílnou součástí a má stejnou pozici, jako třeba zpěv nebo mollový akord.

Při jejich profesionální prezentaci bylo sedící publikum vtahováno do děje příběhu hned dvakrát. Nejprve před začátkem skladby, kdy muzikanti přibližovali okolnosti vzniku hudby i textů, podruhé za okamžik, kdy kompozici hráli. V sedmi lidech na pódiu jim dávali přesně takovou intenzitu, jakou vyžadovaly s ohledem na svou náladu a účel.

Postupně se nicméně z koncertu stávala příjemná irská zábava, která utěšeně doputovala až do finále. Clannad si vykoledovali nadšený aplaus a publikum, z drtivé většiny s tvorbou skupiny dobře obeznámené, odcházelo očividně spokojené a šťastné. Jestliže hudba léčí, pak to o té z dílny Clannad jistě platí také.

Celkové hodnocení: 80%