A jednou z repríz (3. února) se v Balbínce na Vinohradech trefili s inscenací do dne, kdy Miloš Forman, který to téma čtyřmi Oscary zvěčnil, obdržel od amerických režisérů za celoživotní práci cenu, na kterou po něm už nikdy žádný Čech nedosáhne.

Do pekla je cesta dlouhá

Oni v té kavárně, která vlastní i Rádio Svobodná Balbínka, hrají Keseyho - považte - bez Indiána Bromdena! Vysvětlili mi to. Téma o totalitě, jejíž reprezentantka, velká sestra Ratchedová (Šárka Urbanovská), žije v nevyvratitelném přesvědčení, že „demokracie je především řád“, se pokusili přenést do země, kde Indiáni nežijí.
Ve skutečnosti neměli na třetí hlavní roli dalšího herce. Příběh tím nijak neoslabili. Naopak, přenesení do srdce Evropy nejenom díky image představitele McMurphyho Jiřího Hrdiny - něco mezi Brettschneiderem a panem Broučkem - funguje. A vůbec ne jako laciná kritika řekněme normalizace, nýbrž jako varování před možnými budoucími recidivami uchvácení moci a jejími dobře promyšlenými dávkami represí.

Na Přeletu nad kukaččím hnízdem v Balbínce by se mohli poučit třeba autoři jalového brněnského scénického časopisu Rozrazil, jak se dělá nenásilná a účinná aktualizace. Najednou vás bude při hudebním leitmotivu radostně lobotomických Poupat Michala Davida mrazit v zádech. Vždyť přece také nová normalizace bude - "krásný úděl".

Inscenátoři ale tentokrát neironizují autory ani jejich písně, třeba Den je krásný, Rozvíjej se, poupátko, natožpak songy Krylovy, Bleyerovy nebo Straitsovy. Ilustrují jimi jen zavšivenou dobu, její nastavená pravidla, která obcházet bez bázně a studu mohou jen vyvolení. Od chvíle, kdy jenom pro sebe na chvíli zhasli - až po amnestii.

Lež u nás vítězí

McMurphy i s buřinkou zůstává s nadsázkou velkým poselstvím našim dnům, jejichž šťastný lid už zase preferuje heslo: „Práskat, práskat, práskat. Jeden na všechny, všichni na jednoho.“ Nedávná prezidentská kampaň to potvrdila bez ohledů na nějakou zbytečnou a nepotřebnou pravdu. Lež by měla zdobit hradní standartu.

Přelet je obrazem vůle po svobodě, kterou je možné zlomit, nikoli však vyhubit. Na tom sdělení se podílejí rovným dílem také Petr Borka, Stanislav Helena, Tomáš Havlis, Ivan Fried, Václav Trojan, Ota Marek a Tereza Černá. Na Vinohradech se dějí zajímavé věci. Zatím v D21 nebo v Balbínce...

Balbínova poetická kavárna Praha - Ken Kesey: Přelet nad kukaččím hnízdem. Úprava a režie Petr Borka, kostýmy Dáša Neumannová, hudba Michal David, Archie Bleyer, Karel Kryl, Dire Straits, Jiří Bažant, Jiří Malásek, Vlastimil Hála, Dalibor C. Vačkář. Písničky nahrál a upravil Zdeněk Urbanovský. Premiéra 17. listopadu 2012, psáno z reprízy 3. února 2012 v Balbínce.

Celkové hodnocení 80%