Článek
Příběh černého otroka Djanga, který získá svobodu, ale nemůže být šťastný, dokud nezíská zpět i svou lásku, nemá s realismem mnoho společného. A Tarantinovi příznivci ani nic takového nežádají. Pokud Miloš Forman razil tezi, že film musí říkat pravdu a musí to dělat zábavně, Tarantino chce být prostě zábavný a ostatní je mu putna.
Dobrodružná cesta německého lovce zločinců, který se maskuje jako zubař (Christoph Waltz), a nespoutaného Djanga (Jamie Foxx) tak balancuje na hraně parodie a přiznejme, že je to nespoutaná legrace.
Christoph Waltz a Jamie Foxx
Některé hlášky jsou vybroušené jako křišťál a také udržování napětí je Tarantinovou silnou stránkou. Vše korunují mistrovsky vygradované akční scény, které si po technické stránce nezadají s nejlepšími akčními filmy, jež se ještě berou vážně. Tečou tu hektolitry krve a je tu navíc ještě životodárná sranda.
A herecké výkony? Waltz jednoznačně zastiňuje hlavní postavu celkem nevýrazného Foxxe svým suchým humorem, knižním vyjadřováním evropského gentlemana a psychopatickou radostí z vraždění. Jasný kandidát na Oscara.
Leonardo DiCaprio
V paměti uvízne i otrokář s úchylnou zálibou v pozorování vražedných zápasů v podání Leonarda DiCapria. Tento slizký chlapík patří k tomu nejlepšímu, co DiCaprio vytvořil. Stručně je ale třeba ocenit i spoustu malých postav a postaviček různých jižanských venkovských balíků, dozorců na plantážích a sluhů. Casting a kostýmy zaslouží jedničku - armáda nemytých přitroublých týpků s plnovousy až po pás nemá chybu.
K atmosféře výrazně přispívá i vymazlený soundtrack, který je kompromisem mezi romanticky rozmáchlým špageťáckým retrem, zemitým country/blues a současným hip-hopem. Opět typicky tarantinovské.
Jediným problémem filmu tak zůstává fakt, že je dlouhý a všechno tušíte předem - typ hudby, typ humoru i to, jak příběh dopadne. Opakuje se Tarantino? Jistě, ale nevadí.