Článek
Mluvil jste o příbězích. Jednotlivé písně na albu Košile působí dojmem, jako by za každým textem stál právě nějaký konkrétní lidský příběh. Je to skutečně tak?
To bych opravdu moc rád, poněvadž vymyslet příběh, který o něčem je a někam směřuje, je snad největší ambicí autora čehokoli. A tak mám na desce patnáctiletého Icika z pražské Maislovky, který se chce stát v Americe pistolníkem, vyjukaného padesátiletého chlapce, který se celoživotně bojí vystrčit nos a jako alter ego si uplácal anděla strážníka, anebo třeba apatykářskou love story šestnáctileté Violety Genciánové, která chce upláchnout do pásma Gázy s anarchistou Aspirinem, aby si nemusela vzít obstarožního statkáře Zyrteka. Prostě se bavím a chci doufat, že posluchač taky.
Které z písniček na desce Košile lze považovat za autobiografické?
No, slza vlastního příběhu je jistě v každé, ale konkrétně třeba Labutí jezero, moje vzpomínka na rodiče, je o krásném, skoro popartovém, hracím strojku, který jsem po nich zdědil. Je to láhev koňaku, kterou když čapnete za hrdlo, rozvine vějíř zlatých trubiček na cigára a začne hrát Čajkovského. V dětství jsem si s tím nesměl hrát a teď se mnou ta flaška účinkuje na všech koncertech a koneckonců hraje i na desce.
Nová deska je velmi výpravná, provázejí ji reprodukce původních obrazů Vojtěcha Horálka na motivy jednotlivých písní. Má ještě smysl v dnešní době internetu, stahování a vypalování vydávat takto výpravné album?
Rozhodně ano. Jednak jsme se při práci na obalu znamenitě bavili a navíc si říkám, že je to svého druhu nastavená noha internetovým stahovačům. Chcete mít kolekci krásných obrázků a fotek v noblesním digipacku s pěkným zvukem? Tak si kupte CD. Když si to stáhnete z internetu, budete mít prdlajs.
Jak bude vypadat váš rok 2013?
To bych taky rád věděl, ale doufám, že budu co nejvíc hrát. Mám rozhrabané dva nové projekty a v létě budeme točit novou desku s kapelou Nasycen. Pomalu zraje čas začít psát nějaké písničky.