Je na tom čeština skutečně tak špatně, že potřebuje na ochranu zákon?

Ale vůbec ne! Čeština má svou pevnou půdu pod nohama, nelze ji vnímat jako něco, co je potřeba chránit zákonem. Neohrožuje ji ani němčina jako v dobách před obrozením, ani angličtina. Náš jazyk má ale nevýhodu, že umožňuje různost názoru na stylové bohatství a funkční rozvrstvení. A takový podivný podnik jako je tenhle navrhovaný zákon může situaci ještě víc zkomplikovat. V rozhovorech by to nakonec mohlo vést k tomu, že se nakonec soustředíme víc na to, jak mluvíme, či jak "máme mluvit", než abychom mysleli na to, co říkáme, nebo co se nám říká.

Jak byste si představoval vhodnou péči o jazyk?

Záleží především na škole. Nový přístup k jazykové kultuře je potřeba široce prosadit ve školách, zejména pedagogických. Aby se budoucí učitelé o novém vývoji v lingvistice včas a pořádně dozvěděli a mohli to uplatňovat v praxi. Co si kdo odnese v patnácti letech ze školy, s tím potom dalších šedesát let žije. Nějaké diskuse mezi lingvisty ho pak už nezajímají. Jde o ten počáteční moment. A bez změny ve školské výuce není obrat k lepšímu možný.

Nepodepisuje se na vývoji jazyka vliv počítačů a esemesek?

Kolem počítačů i mobilů vznikají samozřejmě negativní efekty spojené především s tím, že se neužívají háčky a čárky. Ovšem to už tu bylo v telegramech, a ty také neuškodily. U mobilů jde o častější jev, ale snad to nebude mít dlouhé trvání a na internetu se prosadí diakritická znaménka. Samozřejmě si mladí lidé zvykají vyjadřovat neformálně a stručně, což my starší někdy neradi vidíme. Celkově však soudím, že tyto trendy češtině nijak zvlášť neublíží. Ke vlivu angličtiny: přebírají se výrazy, aniž by se jim pořádně rozumělo, a panují i rozpaky, jak které slovo vyslovovat či psát. Tyhle problémy mají ovšem sami Angličané a my to nezměníme.

Předkladatelé českého jazykového zákona tvrdí, že se inspirovali zahraničními obdobami, například francouzským. Co vy na to?

V případě francouzského zákona jde ale rozhodně o něco úplně jiného, a totiž o ochranu francouzštiny právě před anglicismy. Něco bližšího českému návrhu můžeme spíš hledat snad jen v Polsku nebo na Slovensku, ale to jsou obdobně nerozumné zákony.

Neveze se tedy nový zákon spíš na vlně všeobecného znechucení médii?

Jistě. Jako většina toho, co naši politikové dělají, je i v tomhle hlavně populismus. Snaha zalíbit se publiku, kombinovaná s neznalostí.

Víte, ona poslední věta našeho zákona, který vyzdvihuje dědictví češtiny, usvědčuje autory, že vůbec nevědí, o čem mluví: když se podíváme do první české gramatiky Václava Jana Rosy z roku 1672, tedy z doby těsně po Komenském, pak tam například u skloňování přídavných jmen objevíme výrazy "krásnýho", "krásnejm", krásnejma." Přesně ty, které v češtině fungují i dnes. Pokud bychom se tedy měli skutečně starat o jazykové dědictví,musíme vzít v potaz, že i tohle do něj patří. Stejně ale jako všechny ty "ouly" a "ouvozy", přestože tyto tvary již dávno ustoupily. I Mácha opěvuje v Máji "ouplné luny svit..."