Britský spisovatel a komik Mark Watson ve své knize nazvané příznačně Jedenáct přidává jeden příběh k druhému, staví za sebe situace, jež spolu mají v konečném důsledku více společného, než by se na první pohled zdálo. Přitom je vtipný a zároveň razantní. Nechodí dlouho kolem prvotního náznaku, jeho vyprávění jde kupředu a má spád.

Když se u něj dostavil v daný moment správný pocit, že by se mohl čtenář v příběhu ztrácet, udělal v několika větách malé resumé. Připomněl v něm, kdo koho a jak ovlivnil, seřadil životy svých hrdinů do kontextu, a jakmile bylo zase všechno jasné, pokračoval dál.

V jeho vyprávění je humor, pozitivní i černý. Je v něm současně spousta hořkosti, neboť je obyčejný a běžný, takže snadno připomene situaci, do které se čtenář někdy v životě (třeba v lehké obměně) mohl dostat.

Watson snad jen nemusel hrát na city a mohl z příběhu vypustit pasáž o nehodě, která se hlavnímu hrdinovi stala v Austrálii. Je to až moc těžkopádný důvod k tomu, aby jej dostal od protinožců do Británie. V tom úseku je jako vypravěč prvoplánový a málo uvěřitelný. Naopak velmi přirozené jsou vztahové situace ve všech obměnách, které se v knize objevují. Jedenáct je civilně napsaný román s překvapivým i souvislostmi, který má být dočten až do konce.

Celkové hodnocení 75 %