Jaký je váš bezprostřední dojem?

Naprosto úžasný. Měli jsme všechno nazkoušené a dalo by se říct, že mě po padesáti letech na scéně už jen tak něco nepřekvapí. Na pódiu to ale bylo mocné a nádherné, některé skladby měly v tom orchestrálním provedení opravdu úžasný kabát. Byl jsem nadšený.

Přišel během koncertu nějaký problém?

Jenom drobnosti, nic, co by stálo za zmínku. Spíš to souviselo s nervozitou z premiéry. Byl to přece jenom první koncert našeho turné a první koncert se symfonickým orchestrem.

Vaše dcera Marta měla být hostem až při pražském koncertu na začátku prosince. Zpívala ale už v Brně. Jak k tomu došlo?

Volala mi v den koncertu a řekla mi, že s Die Happy hraje v Brně až od deseti hodin večer a že by si se mnou přijela zazpívat. Samozřejmě jsem s nadšením souhlasil.

Jako jediný člen Olympiku jste si sundal při koncertu bílou košili, ve které hrála od začátku celá kapela. Proč?

Bylo mi prostě horko. Sundal jsem ji při písničce, při které nehraju na kytaru, jenom zpívám. Byla to jediná možnost, jak to v klidu udělat.

Hráli jste s odposlechy v podobě sluchátek v uších. To u vás není obvyklé.

Bylo to poprvé, kdy jsme měli tyhle odposlechy. Byl to pro nás trochu nezvyk. Problém třeba byl, že v nich slyšíme dobře nástroje a zpěvy, ale neslyšíme reakce diváků. Myslel jsem si, že lidi vůbec nereagují, ale ve skutečnosti to tak nebylo. Poprosil jsem tedy zvukaře, aby nám diváckou kulisu do odposlechů přidali. Pak už to bylo lepší.

Které písničky jste si během koncertu nejvíce užil?

Skladbu Jako zamlada, to určitě. Je to tvá vina byla také senzační. A Když ti svítí zelená, hlavně ta pasáž, kdy hrál orchestr Smetanovu Mou vlast.

Budete pro další koncerty něco měnit?

Ne, hned po vystoupení v Brně jsme si řekli, že to necháme tak, jak to je.